Březnová blues

a mně se chce tak spát
spát
ve stínu tvých vlasů
a chtěl bych nahlas bědovat
že ztratil jsem tu krásu mezi svými druhy

ležíme tu spolu snad na konci světa
a pod očima kruhy
s blues co zní tam kdesi v dáli
s tóny jara možná léta
a my se jim však kdysi smáli

a pak zavíralas svoje oči
s tou hnědou barvou tabáku
co nikdo si nevšim možná jen já
a z pár dalších chudáků
že všechno končí tak nějak brzy
a my dva mohli
klidně spát

i přes paprsky březnového slunce
a mý hořký slzy
sbohem našim promlčeným láskám
dát

a s nimi i tu lidskou špínu
stovky let při tónech tvého hlasu
miliónkrát umírat a k tomu přijímat těžkou hlínu
a doufat v opětovný východ kyanidového Slunce
aspoň krátce
spatřit krásu
nových stínů postav na rohu

dobrou noc
spi sladce

já nemohu...