Jenom pár drobnůstek ala haiku na pobavení.

Nedořečenost, pokud čtenář nezná specifika textu, těžko nalezne jeho poetiku, to je úskalí nedořečenosti. K tomuto textu: vím jen tolik, že si Luboš Javůrek vypůjčil název pro svoji folkovou skupinu z nějaké knihy, kde to byl termín (myslím, že správně "bokomaru") pro největší rozkoš, na nějakém ostrově, která spočívala v dotýkání se bosými chodidly.

Snad moc nepobouřím Japonce a další příznivce této poetické formy.

Takový můj mikrosvět. Zahrada, pivo, kočky...

Pro labuť.

Senrjú

Dnes jenom jednu hříčku.

Senrjú

Jen takový pokus.

Nikdy jdete do tunelu a víte, že světlo na jeho konci není.

Cesta po níž lze kráčet není věčná cesta. Lao-c'

Stále častěji teď myslíme na jaro a jarní radovánky, na věku opravdu nezáleží.

další pokus o haiku

freeform senrjú

Par miniaturek, které se tváří jako haiku.