|
Snad nastal čas, kdy třeba jít
je a víc nezaclánět tady,
s věčností duši zasnoubit,
ochotně, rychle, bez výhrady...
|
|
Člověk je tvor věčně pochybující...
|
|
|
|
Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…
|
|
Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...
|
|
Trochu klišé (láska-hořká káva), ale snad zajímavě podané. (Děkuji psancům za pomoc s interpunkcí.)
|
|
Motto:
Netřeba dlouhých slov,
když srdce jímá žal,
vzpomínek vrší rov
všemu, cos miloval...
Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...
|
|
Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...
|
|
Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...
|
|
Asi o 2 noci dříve. Tedy tuším. Nějak ztrácím pojem o čase poslední dobou.
(Je to takový trochu experiment, co se strof týče :) )
|
|
....tak tohle jsem ti chtěl říct
|
|
|
|
Vždy jsem byl klidný, ale to se mění a minulost se kterou jsem se vyrovnal mě chytá do spárů a šeptá, že je tady a bude mi mlžit mysl co to jen pujde... Místo nedůvěry a důvěry vidím nedůvěru a naivitu
|
|
Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova:
OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE
|
|
|
|
chytit nejbližší vlak,
vyrazit za ní.
|
|
|
|
Další šok pro vás!
Podle básně kamarádky,
co i tady má své řádky,
jsem svou do komentu psal,
teď i vám na pospas dal...
Možná trochu udiví,
že když o mně každý ví,
že jsem muž, píšu jak žena ,
smutna, žitím unavena...
|
|
Čekáte na dopis?
Nečekejte.
Napište si ho.
|
|
|

