Trocha podzimní přírodní lyriky

dnes mě inspiroval pes

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

původní je v Holešovicích, na Zbraslavi jsem našel ještě lepší

báseň vznikla původně jako komentář k Zamilině básni "Spálit tak všechny mapy světa". Normálně komentáře nepřetiskuju, ale že je tam ta Zbraslav, tak to má milost.

...takový staročínský motiv...

v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

Taková náladovka ve staročínských kulisách.

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

...trocha francouzského léta a teplých barev VVG do pražského, listopadového večera...

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Jedna z mých prvních básní, které jsem kdy napsala. Zase možná trochu zachází do fantasy. Je trochu kratší, ale snad se líbí. :)

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

..................

Zase jedna ptákovinka...

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

jako partyzán

............