Gabkine , Tvoje myslenky jsou moji inspiraci , promenila jsem je ve verse...neni to posledni basen, ta krajina hor mne oslovuje ..

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

Není nad to, projet bouřkou... ;)

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

taková cílkovina

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Noc i ranní úsvit mají svá kouzla.

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

... už měla tři nebo čtyři názvy a žádný se mi nelíbí ...

Inspirace květnovým ránem

báseň vznikla původně jako komentář k Zamilině básni "Spálit tak všechny mapy světa". Normálně komentáře nepřetiskuju, ale že je tam ta Zbraslav, tak to má milost.

Podzim je tady.

Zase jedna ptákovinka...

... nebo taky Mlha ...

Mám moc ráda přírodu, vnímám ji jako dar, kterého se lidem dostává úplně zdarma.