Při četbě jedné trochu smutné básničky se mne zmocnila melancholie, ale pak mne napadly první veršíky a já začal psát...Třeba si i tady najdou své čtenáře!

Motto: Ty jsi švarná, já jsem švarný, jaký jsme to krásný pár! Neříkej, že mám to marný, mám to marný, mám to marný, že jsem pro Tě příliš stár, že jsem pro tě příliš stár... (Jiří Šlitr)

no, jsem docela zvědavá na reakce

https://www.youtube.com/watch?v=fWNAHzy9y3k

Jaro je tu, co dělat s tím? Jenom si tady trošku sním...

Podle skutečného příběhu.

blízkost je nutnost lásky

...

Motto: Zapomínám na svou pýchu, báseň čísi mne zas k hříchu svádí, vlahý večer je, když tu píšu verše své! Co více tu k tomu říci? Jen jsem zvedl rukavici kýmsi mně tu hozenou! Odpovídám básní svou... Zas prsty moje hladily to krásné tělo Tvé, rty o polibky loudily a Láska měla pré! /Doufám, že jsem tímto dílkem dal pádnou odpověď těm, co si po mé předchozí básni myslí, že už si sháním provaz či číši jedu, případně hledám koleje, na které bych si lehl! Ještě zdaleka neumírám!;o)))

Až se budete někde ve škole nebo práci zase nudit, ale nebude se vám chtít psát nějakou vznešenou poezii, zkuste něco takového, píše se to samo a občas překvapíte sami sebe. Stačí vybrat téma, jde to se vším. Nic pro náročné čtenáře!

jj, někdy se dělají i zbytečné práce ...