Toulal jsem se sám večerní Plzní a myslel na někoho, kdo pro mne stále moc znamená, když tu mne napadla tahle něžná básnička! Hned jsem ji té milé osůbce poslal jako SMS a později i e-mailem do Plzeňského deníku do rubriky "čtenář - reportér ". Tam spíše jen tak z legrace, ale oni ji 19.1. 2007 skutečně otiskli i s několika pochvalnými slovy! Snad se bude líbit i vám...

Čím déle zkoumám záhadný fenomén jménem ŽENA, tím více zjišťuji, jak málo o něm vím a množina všech těch neprobádaných oblastí dramaticky roste kvadratickou řadou...;o)

Čím to jen může být, má milá, že jsi mne tolik okouzlila? Proč tolik snívám o Tvé kráse, která být bez chybičky zdá se? Proč když tu bez Tebe dlím sám, po Tobě touhou umírám? Proč když zřím do Tvých krásných očí, celičký svět se se mnou točí? Mám Tě rád, moje Roxano! Tvůj navždy věrný Cyrano

Lidské touhy jsou různé, ale vždycky krásné!

Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta... Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!

Krásné je snít o lásce...

Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, třebaže občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...

Láska je mocná čarodějka!

Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...

Tyhle verše mne napadly, když kamarádka na jiném servru napsala nádherné něžné dílko s názvem "Šeptání". Když jsem psal tuhle báseň, netušil jsem, že i já budu teď jen šeptat nejen nocí ale i dnem!;o))) Ještě že to není zvuková nahrávka...

Tohle si chystám do poetického workshopu na saspi, jehož inspirátorkou byla endless! Vlastně jsem to původně už měl jako komentář u jiného dílka, tedy dva komenty, co jsem upravil a spojil v jeden...Šat ušitý ze štičích šupin a tři tečky mají být dle zadání součástí soutěžního dílka! Tak to vymyslela právě endless, stejně jako tady v poslední soutěži jiná autorka... Nechal jsem se tam inspirovat amazonit i několika dalšími...Amazonit je vlastně můj horký favorit na vítězství, já se zúčastňuji spíše pro legraci a abych netrhal partu...;o) Je to jako ta klavírní klání na hudebních večírcích o nichž jsem četl v knize o Bethovenovi! Byl dán základní hudební motiv a Mistři jej sami rozvíjeli... Takže se zkuste vžít do duše zamilovaného vodníka...

To, co mám rád, není na prodej za žádnou cenu!

Toť písnový text na přání, co měl své přesné zadání, celé fráze i veršů pár já do textu zapracoval...

Opět jedna pocitovka...

Sonet sicilský. Zadaná slova: Slunce les kytice škola klobouk

Na saspi a literu znám jednu prima autorku, se kterou se občas rádi škádlíme! /Vlastně je jich takových víc, co nezkazí legraci.../ Nedávno mi napsala do komentu rozvernou básničku na téma, jak jí taji pod rukama atp. s poznámkou, že jí trochu "Haraší!" Tohle je trochu upravená odpověď...

Tenhle něžný úlet je vhodný spíše pro letní dny, kdy se dá sedět u táboráku, ale proč by si na to člověk nemohl vzpomínat i za dlouhých zimních večerů?

Já po servrech jsem bloumal, v duši své smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle, jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...

Tohle je můj víc jak čtvrt století starý hříšek! Jsem zvědav, co vy na to!

Je pošetilé mít Tě rád?