technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)

měla jsem problém... Pozn.: Problém vyřešen ;)

Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?

zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.

Víte jaké to je, když někoho políbíte naposled?

tak jsem si řekla, že vám sem na úvod zkopíruju něco málo z posledních dvou měsíců zhruba =) tohle je jen taková momentka...

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

nevyžádané stěhování...

chci porad neco psat, mam o cem psat, citim to, ale nikdy nejsem dostatecne spokojena s vysledkem. nevim, jak mam lip psat, aby to pro vas bylo pochopitelne...a nevim,jak psat, aby se to blizilo umeni. nevim nic.tak jak ja uprime pisu, tak vy ctete....

Omlouvám se za některé hovorovější výrazy. Ale líbilo se mi to tam víc:). Jinak je to o jednom klukovi, který mě hodně zklamal...

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju