pocitovka

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

dneska se dožila stáří jednoho roku...

true story

asi celkem uhozená... ale co víc byste mohli chtít... čtěte pouze na vlastní riziko... nebezpečí újmy na zdraví a životě...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

je věnovaná... jemu... dlouho žádná taková nebyla... je stáhnutá z deníku... neni to zápis... je to ode mě pro něj... přestanu si stěžovat... na zmrzlý prsty, když mrzne... a dneska půjdu spát brzo...

...Úvod ke Snáři

z letošního psaní, 30.11