A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Spíš než báseň je to aktualitka ze života, třeba vás taky pobaví.

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Panu Patersonovi z filmu

Tak, napsal jsem ji dnes na generální zkoušce státní maturity... zbyl mi ještě čas, tak jsem ji psal na přední stránku Pravidel českého pravopisu - obdivujíc naší mladou slečnu pí. profesorku...

Bez žen by to nešlo.

poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...