..nevím, jestli to taky znáte...jestli občas když přijdete večer domu se podíváte do zrcadla...koukáte si do očí... je to neskutečně upřímný..a stejně se ptám co to sakra má bejt... nevim čemu věřit a zároveň vim, čemu chci věřit... ////**//*/////*///*////////*/*/////////*////

... o lodích, majácích a tak ...

Popustím uzdu fantazii, ač trochu pravdy v tom je snad, že i pro obdiv Tvůj rád žiji a zkouším tu své verše psát! Někdy chtěl bych mít to, co nemám, co nesmím, nemohu si brát! Patří ty verše více ženám či jedné? Kdo ví? Možná, snad... /Pevně doufám, že už jsem to sem nedal pod jiným názvem.Ale na literu to mám až od ledna, tak snad ne.../

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

..věnováno..kamarádovi... a ještě jednomu člověku... je to zmatený, slátanina...až fuj..ale zmatek je věc přirozená

...

Někdo byl v jeho mysli, a i když nic neříkal, samotná jeho přítomnost stačila, aby chlapce úplně rozhodil.

moje vize anarchie prosim o slovní hodnocení....

... a co byste si přáli vy? ...

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

Věnována člověku, o kterým málokdo ví, jakej je :)

Původně to měla být smutná báseň, ale pak jsem zaslechl jednu písničku a všechno bylo jinak. Refrén té písničky jsem použil na konec....prostě mi tam tak nějak pasoval.....tak snad mi to odpustíte. E

když měsíc ukáže svou moc....

Aneb když je mi smutno... :-(

..mini myšlenka..:-)

......tahle už je psaná dávno .....