....není to o loterii
přidáno 13.05.2008
hodnoceno 4
čteno 1045(13)
posláno 0
„Mami?....mami,“ ozvalo se od okna zimním světlem bíle prozářeného pokoje.
„Copak je, Zlatko?“ na židli sedící žena se trhnutím probrala z myšlenek a zvedla k dívce u okna hlavu.
„Jak dlouho už to je, mami?“ pokračovala dívka, aniž by odtrhla pohled od dětí stavějících na malém hřišťátku v parku za nemocnicí sněhuláka. Žena si jen povzdychla, vstala a objala dívku kolem ramen.
„Jak dlouho... čtyři měsíce, Zlatko“
Dívka sklopila hlavu. Takže čtyři další měsíce už uplynuly od doby, kdy nastoupila do nemocnice na léčbu. A stále to bylo stejné. Jen smutně zpoza zamřížovaného skla mohla pozorovat, jak barevné listí v září postupně opadávalo, jak ostatní děti v říjnu pouštěly na kopci draky, jak se v listopadu začaly k zemi snášet první drobné sněhové vločky a změnily se ve velké závěje, ve kterých se teď ty samé děti vesele koulovaly. Tolik se změnilo. Ještě před půlrokem žila obyčejný život šťastné dívky a dnes? Stojí tu a místo člověka troska. Vyčerpaná, zdrcená a nešťastná. A proč? Za všechno může ta nemoc. Nebezpečná. Snad nevyléčitelná.
Dívka plakala. Matka, která ji stále držela pevně kolem ramen, ji k sobě přivinula a pohladila dceru po tváři. Vzpomínala si na Zlatiny třinácté narozeniny. Jako by to bylo včera. To měla dívka ještě dlouhé světlé a vlnité vlasy. A jak byly ty vlasy neposedné! V patnácti už je měla ale kratší, uvědomovala si matka, a byly obarvené. Zlata ale stejně vypadala jako sluníčko. Veselé sluníčko. Ale teď? Povzdechla si žena, jak vypadá její dcera teď? Je neustále tichá a smutná. Už se nesměje tak jako dřív. A namísto dlouhých copů musí nosit dvoumilimetrové strniště!
I matka se rozplakala. Sevřela dceru v náruči ještě pevněji, až se Zlatin nemocniční oděv úplně celý pomačkal.
Pokojem se neustále ozývaly monotónní zvuky přístrojů, v rozsáhlejším pohybu bránily Zlatě všudypřítomné průhledné hadičky. Žena plakala ještě více. Proč musí její dcera takhle trpět? Vždyť je jí teprve 16! V tomhle věku by měla řešit, jak se nalíčit na rande nebo které boty či šaty si koupí do tanečních, a ne, jestli se ještě dožije zítřejšího rána!
Matka vtiskla své dceři na čelo pusu a znovu ji pohladila po tváři. Najednou jí připadaly zbytečné všechny ostatní malicherné problémy nebo sny jiných lidí. Jak může někdo dávat přednost majetku? Jak může snít o tom, že vyhraje v loterii nebo že poletí okolo světa, když ve zdech nemocnic umírají děti rodičům před očima?! Žena si uvědomila, že největší milionovou výhrou by pro ni bylo Zlatino uzdravení.

ikonka sbírka Ze sbírky: Laserová lampa

přidáno 21.07.2008 - 22:37
Oči mi zvlhly... Ve světě je spousta zla, ale tím největším zlem jsou nemoci a jedna choroba, která se nazývá sobeckost a nesoucit. Jak píšeš, děti si hrají. Pro mnohé bězná věc, ale není. Vždyť je vtom tolik krásy, proč ji lidé nevidějí dříve než o ni přijdou? A tak je to se vším. Stačilo by si jen vážit jeden druhého a věcí kolem sebe. Hodně věcí by se pak lépe neslo. I tyto nemoci...
přidáno 30.06.2008 - 20:50
Máš pravdu v tom, že nemoc člověku obrátí život naruby a žebříček hodnot se zásadně změní. Na druhé straně je ale pravda, že každý den, který život přináší je třeba si prožít a užít po svém, protože život - i když někdy krušný - stojí opravdu za to. Příběh se mi líbil, ale myslím si, že by si zasloužil rozvést a nějak ukončit - ať již dobře - nebo opačně, to je na autorovi samém, co se svými postavami udělá. Přeji hodně inspirace do další práce.
přidáno 13.05.2008 - 19:38
Bohatství není vždy o penězích, to je smutná pravda.
přidáno 13.05.2008 - 19:25
Mno... Zabýváš se poměrně nepříjemným tématem. Ale je pravda že jaké to je, člověk doopravdy pozná až když to nedej bože zažije na vlastní kůži ale tak tomu je u většiny příběhů...
Jinak ti nemám co vytknout. ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Milionová výhra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Modrý džíp
Předchozí dílo autora : Kdo poslouchá pod okny...

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
iluze
» narozeniny
Lea [13], Spring [13], Draugen [13], elinka007 [9], timelady [5], Keyance [8], jjkapo [7], Shaylin [7]
» řekli o sobě
ScarLiam řekl o Mája S. :
Zdá se být milá neznám ji Zdá se být krásna mnou neviděna nikdy Stydlivá ... Usuzuji z vykání Stále čtu díla její Neustále zde žije Dále se mění Vidím v ní umělce Její um nikdy nevypění.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku