Kapitola 5 ...asi takhle by to mělo správně vypadat (ještě chybí odsazení prvních řádků, ale to by bylo na dlouho)

Přesně jako z příručky... pro snílky... nebo pro zamilovaný... to je asi jedno :) Mám tě ráda... Věnováno T...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

njn...páteční cesty domů...zrcadlení pocitů...nevim co k tomu dodat...

Asi už nikdy nebudu...normální :-)

Nevim, zda je to basen... a nevim, jestli se to stalo... ale kdybych mohla... byla bych prorokem...

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?

Vážně nebylo o čem psát

život...?

zase jedna - co vznikla při pití mého čaje

?muj?__zivot.___?___.je nenucena hra.___bez pravidel___!!

Takovej narychlo napsanej nápad, po ránu, kdy člověka napadá lecjaká blbost...

:) oslík je nahodou chytré zvíře

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

možná pohledu možná jiný

menší ptákovinka... + psychofoto vlastní výroby (a že je to vidět :D )

pocitová.