je večer.. neptejte se...

Další delší kapitola. Všimla jsem si, že občas píšu v minulém a občas v přítomném čase. Je to schválně. To, co je v minulém čase, píše vypravěč, to co je v přítomném čase, jsou pocity a myšlenky hlavní hrdinky.

možná neni nej, možná je, a já si mysklim že je dobrá jinak bych ji sem necpal

You can't have your cake and eat it ...

Patří do rubriky básně společenské. Divadlo svět v české verzi současnosti

jen tak úvaha při pátku

lhaní

Když jsem tady v létě začínal, tak jsem si řekl, že jestli tu přežiji do listopadu, tak tohle k výročí sedmnáctého vložím. Napsáno v první polovině roku 1989 v mých 19 letech. Díky Gorbiho "glásnosti" se uvolnila atmosféra a písničkáři zpívali i to co by ještě nedávno vyškrtla tužka cenzora. Zasažen atmosférou doby jsem pocítil potřebu napsat protestní text. Mnohým současným psancům ve věku 19 let nebo i mladším bych nedosáhl ani po paty. Vkládám to sem pro pobavení na můj účet.

Jen takový krátký pokus.

všude kolem nás.

Bádala jsem na netu po svých předcích. Tohle je výsledek.

Aneb, kterak skrze dobrý oumysl do bídy přijít

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.