08.01.2013
3
1239 (6)
0
Pár slov


Pár slov zasáhne jako šíp,
do svého středu.
Chodíme jako oheň bez žáru,
okolo dualismu.

Jsme ztroskotanci na rybě plující,
jsme požírači vajec, života všech.
Jsme prosté duše - co s křečí,
snaží se nalézt pelech.

Máme strach z času,
poslední nepřítel, co se brání.
Čím déle to má trvání,
tím se spíše ponoříme
do zimního komatu.

Schovejme všechny naše touhy,
Než přijdou mdloby.
Poté se vraťme k fyzice
Ať nezapomene vzoreček na vyhubení – škodné





Kdo jsme?



Kocour se zlatým ocasem a s černými oči,
prasnice s diamantem s touhou po moci.
Stín za tvými zády – slyší a píše.
Kdo jsme?



Myslím, že mohu



Je příjemný, když na tebe řvou „pojď k nám!“
A já si pomyslím, myslím, že mohu.

Co mi brání v tom abych byl
svobodný jako pták?
Vy?
 09.01.2013 11:51
Nejvíc se mi líbí poslední miniatura, ta myšlenka v ní, celkově mi to přijde dosti depresivní, no proč ne
 08.01.2013 23:10
Díky :)
Je to možná ještě lepší :D
 08.01.2013 23:07
 Ell
líbí se mi to:
stín za tvými zády- slyší a píše.
Je příjemný, když na tebe řvou „pojď k nám!“
A já si pomyslím, myslím, že mohu.
- a jeste lepsi je, kdyz nervou a ty stejne vis, ze muzes :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.