..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

Ne - v rychlosti to není, to se duše v těle mění, co dříve za život stálo, dnes se jeví málo...

...

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...

...a klobása

inspiracja? Smíchov stacja.

...

Tohle je moje revolta proti všem těm rádoby intelektuálním básním, kerý se snaží mít hlubokou, až alegorickou poentu a jsou plný vznešenejch, vysokejch slov. Takže v tom nehledejte nic hlubokýho a přečtěte si, co se mi přihodilo.

O veliké moudrosti, která světem hýbe.

..přihlížejí bolestem, okatě, je jim to putna..a pomoc? Nutná..

Inspirováno fotografií Kurta Huttona "Chic Parisien". Omlouvám se za její špatnou kvalitu. Naskenováno.

O víkendu jsem v dílně našel přesně ten šroubek, o kterým se píše... Má velkou plochou hlavu s jakousi špičkou, takže se fakt točí jako káča. Myslel jsem, že se dávno někde ztratil:-) Další písňovej text. Jen kdyby tady dali víc místa na ty mp3...

love

úsměvy, který bolej.