Ouroboros

Lehce tančí, pluje v kruzích, občas poskočí na šupince rzi
a on jen hledí, odpočívá, pije mlíko a nic ho nemrzí...

Na chvíli třískl s nářadím - vždyť to se smí,
to nemaří píli, z toho se nestřílí.
Sehnul se pro džbán a jenom tak
roztočil šroubek, jak už tisíckrát.

Už jeho děd s ním točil jako s káčou
a zpíval ,,Toč se, můj pardále, toč..."
Pro něj dnes jen občas oči pláčou
a šroubek si tančí... ani neví proč...

Zchladil si hrdlo, odpočal sedřený ruce
a opět se své práce jal.
Slunce hrálo na oknech, tak jen
nabral dech, aby si zazpíval.

A chlapeček poslouchal, tleskal,
jak seděl na bedně s náčiním.
,,Dědo, já chci taky točit šroubkem,
dědo, ukaž prosím mi, co s tím!"

A šroubek tančí, kývá se v bocích,
jak by ho na svůj parket zval
a už byl večer, šroubek spadl

...a děda dozpíval...