Kdo si zahraje?

Závěrečná část povídky s prvky fantasy.

„Mí nejvěrnější a nejlepší přátelé, co mě nikdy nezklamali a měli mě rádi…“

nemám si to číst...

Všude kolem nás je spousta vjemů, které jsou krásné svou obyčejností.

Než shoří kříž...

Zatímco ze mě padaly bobky, občas spojené i s peckami od třešní z dědečkovy zahrady, střílel jsem výsledky „zapeklitých“ příkladů jako z kulometu. Většinou sice jen tak od oka, ale aspoň byla legrace.

Byla to krása, ale jeho účelu to moc nevyhovovalo. Našel proto raději velký modrý šátek a vyměnil ho za klobouk. Pečlivě ho uvázal, upravil a pak si sednul, zapálil si a obdivoval ten malý „dřevěný“ zázrak. V duchu si tleskal a poklepával na rameno. „Seš dobrej, Fando, fakt seš dobrej.“

Štěstí, které tě neomrzí

Báseň popisuje okamžik, kdy se líhnou mláďata ptáka a hada. Rodiče se je tedy vydávají nakrmit. Když se vrátí hnízda jsou prázdná. Zabili děti toho druhého. Tedy o tom, že hrdina v jednom příběhu může být padouch v příběhu někoho jiného

Snaha by byla.

Pár střípků.