..voda v ohni lituje,krok jediný marnivý..

Taková předjarní, tak trochu únorová...

Nová píseň na objednávku.

Tak jsem trochu zamířil do klasiky, snad mě proto nebudete moc kamenovat.

Ironická „štábní kultura pro spisovatele“, kde je vše naopak, než jak by to mělo být.

Období, kdy jsem řešila problémy žiletkami je už dávno pryč. Žiletky odešly, jizvy zůstaly a přišel rozum.

V tichu můžeme uslyšet, jak zpívá naše duše.

Něco mi říká, že bych se zrovna s dekadencí a symbolismem neměla moc ztotožňovat.... Ale co.... Všechno zlý je k něčemu dobrý a já jsem se konečně zbavila těch očí, co vidí na růži jen trny a zase na ní můžu vidět krásu a vůni květu.... Je čas jít dál. ;)

pnolová

Mlčať Au.

...