něco končí a něco začíná..

Předmluva k možná rozsáhlejšímu dílu. Mělo by se jednat o deník mladé ženy, kterou unesou a žije v malém prostoru, ve sklepě svého únosce. Stockholmský syndrom už byl několikrát popsán, jistě je napsáno tolik knih, ale pro mě to je výzva, kterou hodlám podstoupit.

Blíží se rozhodující boj o město Antar. Podaří se nepřátele vyhnat, nebo se budou muset uchýlit k partizánské taktice.

Takový jeden ztřeštěný nápad... Vydat si vlastním nákladem sborník děl Psanců...

Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.

Jak ubohé a lidské

Třeba prostě jen čekáme, až dohasnou poslední paprsky.

Kdyz Vám někdo schází.... až moc...

Nalezeno v šupleti,psáno dle data 7,12,2010,mou rukou,aniž bych si tohle psaní pamatovala...

Kombinace mé tradiční poesie s poesií Bylinčinou. (přesně takhle to nebylo, ale znáte to, jedna paní povídala a druhá to slyšela jinak :))

pondělní chvilka depresí se Severákem. Ještě mám zásobu na dva dny.