někde jsem to slyšela tak jsem ji vam tady napsala

... jedna nenaplněná

» 10.09.2008 - původní anotace: a ještě jeden výtrysk ze vzkazů

Protože pečení perníků v sobě může skrývat daleko víc poetiky než se zdá. I zoufalství, naděje a prášku do pečiva.

Byli jsme oba naivní...

(když je den spíš noc..)

Variace na sonet.

půlgramáč zasekaný, klokot

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

staneme..