falešní andělé

Zavírám oči, chystám se spát, však netušil jsem, co může se stát.

Někde tam v hloubi, v hloubi mých snů, spatřil jsem sál, v něm spoustu andělů.
Každý ten anděl krásná je bytost, až mě snad přepadá jistá sebelítost.
Zavírám oči, dívám se znova, pohled se otáčí na všechny shora.
Andělé v sále jsou všichni smutní. Bez lásky, bez smíchu, tak trochu nudní.

Někde tam v hloubi, v hloubi mých snů, spatřil jsem burzu, v ní spoustu andělů.
Každý se snaží koupit si štěstí. Netuší však, že špatnou cestu si klestí.
Kéž bych se vzbudil, netuše nic. Takhle tu ze spánku řvu z plných plic.
Nechci se dívat na jejich křídla, když z jejich peří je cítit síra.

Někde tam v hloubi, v hloubi mých snů, spatřil jsem peklo, v něm spoustu andělů.
Andělů krásných, až tají se dech, jenže každý z nich má bahno na křídlech.
Nechci víc anděla ve snu svém vidět. A když se stane, budu zas křičet.
Zmiz už mi z očí, falešná svině. Bez křídel s rohama snad zhyneš bídně.

Náhle to končí, začíná den. Zbyde mi vzpomínka na tenhle sen?

Jenže jak příjdu, a vidím tebe, na všechno zapomenu, vždyť ty jsi mé nebe.
Nechci víc andělů, kdoví jak krásných, jenže však ze snů lživých a prázdných.
Miluji tebe, princezno moje. S dolíčky ve tvářích, lásku bez boje?
Každý z tvých úsměvů prozáří den. Každý je vzácnější než jakýkoli sen.