:D To jsem vypotil ve škole, když si holky stěžovaly, že jsem jim nikdy nic pořádně nenapsal :D

Jako pokaždé na podzim. Trochu snivě, pocitově. Zdravím po dlouhé době :-).

bez

Její tvář je jako melodie. Slyším ji...pokaždé, když se na ní podívám. Mohu cítit ten zvláštní pocit tam někde uvnitř mne. Ten pocit...

však dnes ne ještě...

prosím o komentáře! a upřímně... prosím!

Původně jsem anotaci nepsala, ale raději. Báseň je o pacientce na psychiatrii.

Blízcí lidé prožívají smutné události a já se s tím potřebuju vyrovnat.

Je mi naprosto jasné, že bude oříšek vyznat se v tomto filosofickém guláši, v budoucnu to zkusím ještě upravit, případně smazat.. :-)) Má otázka k diskuzi zní: Kdo z Vás někdy uvažoval nad tím, jaká je vazba mezi naší myslí a tělem (pasivními tělesnými pochody)? Jak lze tyto pochody ovlivňovat?

:-)