přidáno 30.03.2010
hodnoceno 0
čteno 791(6)
posláno 0
Jen po kotníky v peřejích,
po kotníky a palce,
tmavý proud vod mě strhává
držím se, avšak krátce.
Tak krátce, jak jen mohla jsem
a krátce jen zas budu,
doufat, že vítr z průvanu
odnese z mého studu.
Ze studu kousek, že si vezme
ať žár slunce ho spálí,
popel rozpráší daleko -
ten vítr nenadálý.
Ten vítr, co mě omotal
do nepevných svých smyček,
co v peřejích mě vykoupal,
co naučil mě mlčet.
A chladná on mi do ucha,
foukal v ty chvíle slova,
o tom, že i když ustane,
nazítří přijde znova.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Po bradu. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Praha
Předchozí dílo autora : Jen odpoledne.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku