Piata časť je tu, každý nádejný spisovateľ nech zbystrí pozornosť - ideme si posvietiť na hlavného hrdinu.

tak to je

...

Intímny výplach, sorry... je to zvláštny pocit... Nemám chuť na rýmy.

Řekněme, že tohle nemá zařazení.

(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)... Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!

Camino de Santiago, červen 2017. Všechno se vrací v kruzích, jen je to někdy naopak.

pláč nad sebou samým, nad životem a nemožností jisté věci řešit - jen přijímat, například : úředníky - ty mě teda dostali na kolena, naprosté životní rozčarování a víte, co je nejhorší? Vidět umírat lidi v nemocnici mě tak nepohoršuje a nerozrušuje, jako prach(s)prostá úřednická kontrola - absurdita, zbytečnost... zbytečnost až k pocitu na zvracení z těch nesmyslných nařízení a paragrafů.

jak jinak, jsem jen ženská