Padají hvězdy vikýřem do postele,
skrz mlhu v krabičce od sirek,
zažehly touhu v zelených očích,
na zádech konturu křidýlek.

Rukou teplo něžně hladí po vlasech,
s barvou žita v kontrastu bílé,
ty samé drží ti tváře ve dlaních,
oni tě chrání a jsou tvé cíle.

Do červánků laskavých rtů,
obtisknu prst na znamení ticha,
polibek na krk v tepu se ztratí,
miluji tě, jsi moje pýcha.

 03.04.2015 19:19
Něžná, dojala mě... ráda si přečtu takové básně...
 03.04.2015 17:56
Krásná :)
 03.04.2015 13:37
 Timothy A. Postovit
Líbí se mi to, je tam však i pár momentů, které mi trochu rezonují, ale vcelku je to fajn. Začátek moc pěkný.)
 03.04.2015 13:19
Hezká..:-)
 03.04.2015 11:58
oslov radek: to mě těší ;)
 03.04.2015 09:33
ten typ básní můžu

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.