škoda, že všechno není tak jasné, jako je to jasné v kocovině

...

i když sluníčko nesvítí.. tak.. já ho cítím :) .. a.. asi jsem někde jinde, než všichni ostatní.. připadám si jako jediná, která má dobrou náladu /alespoň vnitřně/.. stejně.. jednou zvládnem všechno co jsme kdy chtěli /teď se na to fakt cejtim:)/ ;)

nějak jsem jí zapomněl zamčenou....

Antiteistická miniatura.

Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

Řekl bych, že komentáře, jestli vůbec budou, se budou týkat toho, že probíhalo napětí, napětí a pak zklamání. A prosim vás, další rapový text, bude lepší servírovat s metronomem.

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Tákový pokus o vlasteneckou báseň

slova

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Říjen 2005. (tenkrát psáno jako školní slohovka =) )

nakonec mě napadlo, proč zkrátka nevzít vše co mám, proč je tak těžké využít to co je hned po ruce a nenatahovat se po tom co zapadlo pod stůl? když to co je pod stolem potřebujeme, natahovat se nám nechce