Tuhle jsem napsala při čekání na autobus do práce.. Malý klučina se totiž hrál v parku opodál s míčem a mně nějak propadli vzpomínky..

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

https://www.youtube.com/watch?v=p-XrGJU2Ds0

pro oči

Jsem tvoje Kniha rozečtená ...

jen pokus...pokud se bude líbit, tak by mohl mít pokračko...

Vyznat někomu lásku je jako přinést mu své srdce na stříbrném talíři se stříbrným nožem a říct:,,Bodni si!“

bloudím a hledám...

Vzpomínáte si na báseň * Anta * ? I tentokrát jsem napsala báseň v jazyce, který je neznámý i mně samotné, ale nakonec jsem přeci jen udělala překlad:-) Ale pokud někoho napadne jiný, může mi jej napsat...

..co dodat..

...

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.