|
jako obvykle bez ladu a skladu
|
Tančíš na ostří mé horké dlaně
s křehkostí padajícího listí
jen sevřít pěst
a oba nás pořežu svou bezbřehou
a tak trochu trapnou
touhou
Někdy se bojím že tě udusím
těmi vykřičníky v mých polibcích
že se ti v hrdle vzpříčí
svou naléhavostí
a bude to zase
samota
Ale to ty nevíš
s křehkostí padajícího listí
jen sevřít pěst
a oba nás pořežu svou bezbřehou
a tak trochu trapnou
touhou
Někdy se bojím že tě udusím
těmi vykřičníky v mých polibcích
že se ti v hrdle vzpříčí
svou naléhavostí
a bude to zase
samota
Ale to ty nevíš
líbí se mi moc, mám ráda tento styl - jakoby myšlenky právě samy plynuly z duše a úst... za mě dobrý...
Že je to bez "skladu", by vůbec nevadilo, ale je to i bez "ladu" a to, podle mého, básním nesluší. Myslím, že i nerýmovaná, formálně nerytmická báseň by měla určitou svoji harmonii a hudbu. Už jen proto, aby mohla být básní. Kdybych tvoji báseň napsal do řádku jako prostý text, málo kdo by, myslím, poznal, že jde o báseň.
Amelie M.: děkuji :) mně to asi takhle sedí víc, spíš si to dokážu představit i jen jako "bude zase samota"...ale s "to" se to dá chápat i dalšími způsoby:)
první dva řádky mi přijdou naprosto úžasný.. a celé se mi to moc líbí :-) jen přemýšlím, jestli by víc významově nesedlo "a bude TU zase samota"..?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
L. III : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spolu sami
Předchozí dílo autora : L. II
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
zamilovana do nezamilovane doby [18], Rozárka [18], ivkaja [18], Pet [18], woski [17], Vladimír [15], AllieM [13], inkognitoDV [13], Sebas5195 [9], MsRolland [9], Jáchym Kemza [7], Chrudoš [3], Milan [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

