Hezky jsem si po ránu zameditoval. Jo - a fakt tady vypukla epidemie příjemných hlasů. Moc hezky se to poslouchá, ale i jenom čte :-)

Jsem mluvka a tohle neumím,je to jako být sťat samurajem jedním tahem meče a v ruce dřímat přitom kalašnikova.Má hlava se kutálí,(:

Úžasné ! Měla bych návrh pro ČT, že by se opět vrátily nedělní chvilky poezie a máme již zde dva : Tebe a kekebreke. Příjemný hlas při recitaci umocňuje recitační umění, to je můj názor a díky !

DDD: taky sem lezu kvůli takovým lidem, jako jsi Ty. Dík :-)

taron: vanovaso: Hanulka: Amelie M.: zájem mých oblíbených autorek mě moc těší :-)
Děkuji!

gamp71: Tvá slova mě potěšila. Díky.

Až uvidím na benzínce někoho, kdo se se zájmem rozhlíží, pozoruje stojany, pozoruje lidi... vzpomenu si na Tebe... :-D

Tak hlavně příliš nezalévat. Nebo naopak hodně ředit. Ne, je to vážně super. Takhle mě nikdy nenapadlo uvažovat. A přesně proto sem lezu. Dík :-)

:-D technické parametry mezi řádky, srdce strojaře prostě zaplesá. Příště až pojedu tankovat, musím se lépe dívat kolem sebe. Díky, povedené dílko.

Krásný

Krásně výstižné :-)

Čas je dobrým lékem, ale bol v srdci zůstává navždy!

čas.. no jasně, je to lék.. neumí vyléčit vše a zcela, ale dokáže docela slušně obrousit hrany bolesti a to je fajn..

horší je to s tím instantním smutkem.. prostě jo, je tam pořád, je v nás schovanej a někdy ho vyplavíme těmi slzami, jinak to asi nejde..

čas.. slzy.. instantní smutek.. zajímavá myšlenka

Hanulka: Já děkuji :-)

Roztomilé a milé. Dík !

Ginnare: ano, tyhle věci se těžko ovlivňují.. bohužel

Amelie M.: protože si nemůžeme pomoct

už jsem ji četla před nějakou dobou a musela ji v sobě nechat uležet.. ted, když se k ní vracím, musím říct, že je skvělá.. pro mne dost smutná, tyhle pocity zažila v životě asi většina z nás.. proč milujeme lidi, co si nás neváží..?

kmotrov: díky za milá povzbudivá slova :-*

Cítíš rozpolcenost. Tvá vnímavá duše je se mnou na stejné vlně. A to mě víc než těší... ❤

PS: dík za snahu, ale můj závěr je víc "Šazi"... ;-)

Jako vždy nádherný přednes a příjemná Šaziovská atmosféra s poetikou plnou neotřelostí.

Jako pozorný čtenář jsem si všiml zvláštní rozpolcenosti. Básní se táhnou dvě centra, jakoby dvě odlišné nitě.
Jednak kroky, ty jsou v pozitivní náladě, "je jim dobře, "klouzavým tanečkem odpovídají". Naproti tomu mrzutý Šazi: "má bolavý mozek," křičí, "nechte toho."
Neříkám, že je to dobře nebo špatně, jen jsem si toho všiml.

Moc se mi to líbí, jen bych trošku hnidopišsky upravil závěr, abych se vyhnul rýmu změnila/uvelebila

Třeba takhle:

kostka přelétla atmosféru obrubníku
uvelebila se do měkké trávy
a ztratila kamenný výraz

- poprvé v životě

Trochublázen: popravdě od "mladého muže" mě takový komentář překvapil... Díky! :-)