přidáno 31.05.2018
hodnoceno 10
čteno 1377(22)
posláno 0


Kamínky
se mi z kapsy vysypaly
než na zem dopadly
někam se vytratily

Hlava děravá

Čas
nejspíš z hladu
v ní díru vykousal

Tančím
v dešti
tváře mám zmáčené

~

Tančím

~

Tančím
na hraně
tváře mám zmáčené
i když už dávno neprší

přidáno 03.05.2021 - 16:47
Tak snad už jsi přestoupila do klubu těch šťastnějších. Je to velmi působivé a máš moc příjemný hlas...:-)
Good luck!
přidáno 10.09.2018 - 11:09
veľmi pekná báseň a krásny prednes
přidáno 17.06.2018 - 11:29
Oslovila
přidáno 06.06.2018 - 21:06
Oslovila, jako i jiné od tebe :-)
přidáno 06.06.2018 - 09:24
Jak už jsem Ti kdysi napsal, umíš napsat smutnou báseň tak že bolí. A nechybí Ti nápaditost.
Obecně ve své tvorbě často v jedné básni stavíš sloveso na konec věty. Text pak působí poměrně ploše. Tady si to koncentrovala do první sloky, která se mi takhle napsaná vůbec nelíbí.
Dalo se napsat na spoustu jiných způsobů.
Máš ale tak neuvěřitelně krásný přednes, že když tu první sloku poslouchám, tak se mi moc líbí.
přidáno 05.06.2018 - 17:23
Immotyob
Je to krásný - a na hraně / Proč se to jmenuje “Čekankový...” jako že čekáš ....? a proto brečíš ....?
přidáno 04.06.2018 - 21:58
krásné...
přidáno 01.06.2018 - 10:46
Hladový čas se mi velmi zalíbil. ;-)
přidáno 01.06.2018 - 06:28
Hezky jsem si po ránu zameditoval. Jo - a fakt tady vypukla epidemie příjemných hlasů. Moc hezky se to poslouchá, ale i jenom čte :-)
přidáno 31.05.2018 - 20:29
Úžasné ! Měla bych návrh pro ČT, že by se opět vrátily nedělní chvilky poezie a máme již zde dva : Tebe a kekebreke. Příjemný hlas při recitaci umocňuje recitační umění, to je můj názor a díky !

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čekankový taneček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Stojaté vody
Předchozí dílo autora : Instantní smutek

» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming