Je pravda, že to není dokonalé, ale mě se takové básně líbí.

Zajímavé zamyšlení, dobře zpracované.

Možná by bylo lepší se napřed ptát co je vlastně smrt,víra atd.. NĚCO je jen díky tomu že existuje NIC.Hmota naplńuje prázdnotu,i my jsme defakto NIC. Jsme součásti prázdnoty..myslím.

ARA: Děkuji za zastavení a komentář... je pravda, že když jsem si to sám pak četl a hledal mouchy, tak to... jsi vzduchem... zní asi trochu divně a s tím více daleko... máš pravdu... do sbírky to předělám... zní to lépe a více rytmičtěji... děkuju za čas věnovaný četbě a psaní komentu... =)...

No, mě by se víc líbilo: když oblohou, tak místo vzduchem třeba povětřím. A nebo nebem a vzduchem. A v poslední sloce by se to zplavnilo, kdyby místo více daleko bylo jen stále dál, Více daleko nezní dobře, ani moc česky. Miluji, blázním se mi zdá nadbytečné. Takový universální zřejmý závěr. A nebo přidat jeden řádek. Teď mne nenapadá slovo. Něco jako nesnídám, vzpomínám, a pluji dál....nevím.

Homér: Nerozumím, ale stejně jsem se tomu zasmál... :-D...

Nerozuměl řeči hvězd...Losangelský paparazzi

kleirin: děkuji... =)

líbí se mi, skvělé zakončení :D... bludné kruhy se prolomují těžce, ale přece... :)

Přeji, ať se to podaří.:-)

Eliška Vobrubová: Chápu... =)... a děkuju... asi se na to zkusím podívat a trochu to předělat... třeba to získá na síle... =)

Nechci se přít, a to, že tento způsob psaní je určitá forma, jsem samozřejmě pochopila; jen mám za to, že právě ta forma poněkud dusí obsah, a zdá se mi to škoda. A také tomu dodává tu přespřílišnou patetičnost. Jistě, pathos, lépe jistá jeho míra, může být i opodstatněná, a dokonce jsou chvíle, kdy se mu neubráníme. Ale je to tím pathosem jako s čímkoli jiným: čeho je moc, toho je příliš. (Příliš slaná polévka nechutná, právě proto, že posléze z ní vnímáme jen tu její slanost.) Myslím to fakt v dobrém, když říkám, že méně by bylo více.:-)

Eliška Vobrubová: Možné to je, nicméně neustálé opakování "jsem tak sám" je určitou formou, v níž je celá báseň psána. A patos? Asi ano, ale co není? Každopádně děkuji za přečtení a obsáhlý komentář. Snad se příští díla budou líbit více, i když momentálně mám patetické období a celá tvorba se nese v tomhle duchu... =)

Z celkových pětatřiceti veršů básně je jich čtrnáct stejně znějících: Jsem tak sám. Je tedy tento verš téměř každým druhým.
Autor zvolil tento způsob kompozice textu pravděpodobně veden představou, že častým opakováním dané skutečnosti (jsem tak sám), dosáhne vyšší účinnosti textu, a to zejména v emoční rovině sdělení. Bohužel však opak je pravdou. Příliš často vkládaný stejně znějící verš dle mého soudu celý text retarduje, tedy zpomaluje, rozmělňuje a účinnosti mu ubírá. Z textu se tak stává nekonečná bezvýchodná lamentace, která bohužel není nijak zajímavá ani po řemeslné stránce. Text je zatěžkaný pathosem; ve verších a rytmu by potřeboval doladit.
Méně by bylo více - a myslím, že kdyby se s tím refrénovým veršem tolik neplýtvalo, účin a sdělení básně by mohlo být silnější.

Každý jsme sám,jen jde o to,otevřít se těm správným lidem a tak trochu koukati na ostatní:)

Sirius: Jojo... dneska jsou holt rytíři trochu jiní... =). Děkuju za přečtení a za koment... =)...

Stará dobrá rytířská... i když trochu jinak:-)

Milly: Ahoj Milly, děkuji za přečtení. Jsem rád, když se zastaví jednou za čas i někdo, kdo mě ještě nikdy nekomentoval. Jsem rád, že tě fotma oslovila. Při psaní jsem si říkal, že mi přijde spíše kritika, že je to moc patetické a třeba i hloupé.... horší je, že mi přijde, že tyto stavy a dumání prožívají lidé stále... bez rozdíu věku... vždycky asi vzhlížíme k těm, které nemůžeme mít... ale co dělat, když víme, doufáme, že přeci je můžeme mít a stejně se nám to nedaří... ??... je to takový bludný kruh, ze kterého se už sedm let snažím vymotat... ale ono se to povede... =)... ještě jednou děkuju za přečtení... =)

Hugo Zhor: Děkuju za komentář a za zastavení se. Původně tam to zakončení ani nebylo, ale při pohledu na tu láhev Božkov... nabízelo se to... =)...

krásná básnička.....souhlasím že zakončení se povedlo..:-)