je to tvá báseň, tvé vnímání.. rozhodnutí je na tobě.. :) i já jdu někdy "proti všem" :)))

Amadeo´´: Děkuji za názor. Já se trochu bojím, že to nebude tolik vypadat jako volný verš, ale více jako nedokonalá vázaná forma

Amadeo´´: Lasak: musím uznat, že se přikláním k verzi, kterou ti navrhl amadeo´´... opravdu i na mě působí mnohem nadýchaněji a příjemněji..

kmotrov: Ono na tom něco bude a sám to tak vnímám. Jsem rád, že se závěr zalíbil, tak jak měl :)

Amadeo´´: A já myslel, že chceš měnit délku veršů, tím že některé sloučíš do jednoho a uděláš ty verše delší.
Tohle je jen rozdělení do strof a není špatné. budu muset popřemýšlet, kterou verzi zvolím. Každopádně děkuji :)

Lasak: Nerad zasahuji do cizích básní ale pokud o to stojíš, asi bych to trošku rozmělnil, aby se lehčeji četla.

Cítíš?
tu letní vůni vánku
jak si hraje s vlasy stromů
a ony zase do tvých spánků
miliony hezkých slůvek
šeptají když spíš

Vidíš?
ty majestátní mraky
jak vrhají stín pod sebou
jsou jak na dně mořské vraky
a s tou krásou
se líně vláčí nad tebou

Ano, to vše cítím taky
ale jinak
nežli dřív

Mraky jsou mraky
a vánek?
prostě jen hýbe větvemi
nic není tak jak znám
vše tu jaksi pozbylo citu
tak vidíš otče
dospívám


Ale to je jen můj pohled, někdo jiný to může vidět zase úplně jinak, v tom je krása poezie...

Koupil jsem si skvělou sbírku básní od Tchai Wanského básníka Lo CHing, který přirovnává poezii k vidění světa dětskýma očima. V tomto kontextu je závěr excelentní.

Amadeo´´: Odpovím zvláštně od konce... Bývalý. Aktuálně jsem u armády na útvaru.
Nechám tě přemýšlet lehce napoví poslední část anotace víc neřeknu popřípadě do zpráv rád vysvětlím pokud bude zájem.
Píseň znám, mám ji hrozně rád a zpívávám ji své neteři na dobrou noc občas ačkoli je opravdu o něčem jiném.

Prosím napiš jak bys ji poskládal. Rád bych to viděl a mohl ji třeba upravit. S úpravou básní do delších veršů mám dlouho problém. Díky moc :)

Amelie M.: Když to zpětně čtu asi vím, co myslíš tou anotací. Možná to být nemuselo, pravda ovšem je to osobní báseň, kterou jsem cítil právě v maskáčích, právě v tu chvíli jsem to všechno viděl a necítil a byl jsem plný necitlivosti, které se bojím a která mi připomíná mé zřejmě lehce zkreslené touhy otce o mé osobě. Jsem rád, že se líbí :)

taron: Jo a ty jsi prostě má :D Sbírka je cca dvě zatáčky před opuštěním lůna, takže tak :)

Eric Moreau: Řekni mému otci :D

Zvláštní báseň... V některých místech bych ji asi poskládal malinko jinak aby plynula lehčeji, ale i tak je pro mě hodně zajímavá.
Při čtení se mi vybavila píseň od Karla Kryla – Ukolébavka

https://www.youtube.com/watch?v=dFkA8yL934A

a vlastně ani nevím proč. Je úplně o něčem jiném, asi zvláštní asociace.

První část se mi líbí moc, tam ty city jsou a sám se v nich poznávám. Naopak v druhé části je patrná stísněnost, která je mi cizí, asi proto, že je tam jiný pohled na svět, než jak se na něj dívám já. Zajímavý kontrast...
Přemýšlím, jak je myšlena ta dospělost a ještě to nechám chvíli usednout...

Ty studuješ vojenskou školu?

anotace na mne zapůsobila negativně, díky ní jsem čekala jiný konec.. takový, podezřívavý a ostražitý.. a závěr mne zmátl.. určitě bych se obešla bez ní a nechala čtenáře nenásilně dojít až tam, kam jsi došel ty..

každopádně jsem ráda, že to nešlo cestou, kterou ve mne anotace vyvolala.. báseň je takhle moc pěkná.. :)

Jo, jsi prostě můj, tvé ideály mi často připomínají mé, až budu mít čas (doufám někdy), přečtu si zbytek tvých básní, které jsem ještě nečetla a těším se na ně.

Hezká, hlavně závěr. Pravdou je, že city jsou někdy na překážku, ale za sebe musím říct, že kdybych teď umíral, neviděl bych smysl svého života v tom, co jsem dokázal nebo měl, ale v tom, co jsem cítil..

líbí se...

Lasak: :))) to znám..

Amelie M.: a přitom to byla jen taková miniatura, která mi ani nestála za úpravu. Chjo, teď abych ji opravdu opravil :D

já bych lehce pozměnila slovosled posledního řádku a možná doplnila slovo, jinak se mi to opravdu líbí.. dokázal jsi do pár slov vtěsnat velmi mnoho.. :)

j.f.julián: V básni jde o mnoho věcí. Někdy jen na poukázaní paradoxu. Ovšem každého věc pro co píše.