Hm, když v tom nebudu nic hledat, tak tam nenajdu ani tu lásku k tvé milované, ale jo, najde se to tam... :))), pěkná, jemná, jaro už je za dveřma..

Yana: Eliška Vobrubová: Yasmin: ARA: No, milí přátelé, moc děkuju. Povedlo se vám uvést mě do rozpaků :-)

ano..! jak napsal ARA, tohle je opravdová poezie..!

ARA: :-) Taky se mi ta báseň líbí.

Je to pro mnohé opojné. Ten sebeklam. Něco napsat a dojímat se povrchním líbivým blábolem, který může být ukradeným nebo vzniklý náhodnou asociací, která se tam jen přilepí jako nevědomě klamavá cetka. To může autorovi přinést stejně uspokojivý pocit, jako když se dotkne jádra.

Jenže ono se často pozná, není-liž pravda? Ale tohle je opak. Donutil jsi mmne znovu se zamyslet, co způsobuje ty příjemné pocity, když se dílo daří. Možná se to bude někomu zdát patetické. Ale není. Tu radost způsobuje to, že se daří vyjádřit to, co nelze exaktně popsat, pojmenovat. Na co běžné prostředky nestačí. Co to tedy je? Je to dobrodružství v klesání na dno. Na dno skutečnosti. Na dno niter. Tedy stoupání. Stoupání k vědomí souvislostí. Je to radost z poznané hlubší pravdy.
To je poesie. A tato báseň je poesií.

Jo, je silná...silná káva....:))

Tak to je přesně ona(viz diskuze). Neuchopitelná, nadpřirozená, poetická, fantazii meze neklade a když ji zkouším přednášet, tak mě z ní mrazí. Chápu ji, možná jen po svém, ale chápu.

Tak nějak podivně roztomile dojemné....

...jo! Báječná...

Yasmin: ...tak to jsme dva :-) dík!

taky mi připomíná Skácela (a já mám Skácelovy básně snad ze všech nejradši)! tímto tedy velmi chválím..! :o))

hmm, musím říct, že tuhle báseň čtu po několikáté. a taky musím poupravit svůj předchozí komentář.. líbí se mi celá (asi až teď jsem jí přišla na chuť).

Yasmin: taky jsem rád, že jsem ji sem nakonec dal, mám k ní zvláštní vztah... děkuju :-)

pýchu tedy nikde nevidím. báseň je krásná (a nejkrásnější část: pro bílé vlasy větru krajem rozhozené), ale vlastně...přijde mi celá nádherná! :O) jsem ráda, žes ji sem nakonec dal..!

jayjay: ...taky nerozumím, co tam dělá pýcha. Jestli jsi ji v tom našel, pak před tebou smekám. Neměl jsem o ní ani tušení :-)

Belhavá, hrbatá. Takový Quasimodo.
Je v ní více naznačováno, méně říkáno. A tedy i málo řečeno – na to, kolik je toho naznačeno.
Nerozumím co tam dělá pýcha. Znevěrohodňuje.

Připadá mi neuzavřená, i když je to můj nelogický subjektivní pocit. To zaklínání na pointu úplně stačí, ale...
Přesto je to pro mně jedna z nejlepších, co jsem tu dnes četla. Jen tak dál.

Nevděk světem vládne, nostalgie tvé nádherné básni.

hezká

Slova o volném verši (tedy nikoli o bezveršové básni) tu konečně zas zazněla. Obě formy, pokud jsou dobře zvládnuté, jsou rovnocenné. :-) Báseň se mi líbí.