jo_: Taky se připojím k diskuzi...

Pokud básně forma
je jen uniforma,
vytrácí se cit...

Názor zazněl z fóra,
že jen metafóra
zná ji oživit...

Můj názor je, že příliš dokonalá forma může sice okouzlovat zrak, ale může působit i chladně a odvádět pozornost od obsahu sdílení nebo dokonce podávat nepravdivý obraz duše autora...
Netvrdím, že první dojem nepodmiňuje rozhodnutí, zda číst až do konce, už jen líbivý název nás může přilákat a jiný odradit.
Ovšem v jednoduchosti, s jakou dílko plyne a v pocitech, které nám předává, může být skryta pravá inspirativní krása. A já jsem ten, který někdy povýší obsah nad formu. Nač se snažit hledat klišé, gramatické rýmy a vše, čím nás obdařují literární kritici, když za dílkem je skryta možná duše, nám blízká a dnešku se tak nějak vymykající?

jo_:
Motýlí klišé,
slova jsou v břiše,
nač ptát se tiše?

Odpověď již znám,
v dlaních něhu mám,
Tobě jen ji dám...

dobré mám to podobně

Prostě jen žiješ život v celé kráse,
ne v bezpeči jen v cele tajných snů,
a pohlazení facka střídá zase,
tak, jak to půjde do konce tvých dnů...

...jsi snílek jen a bez druhého v páru
prožíváš celý život jako sen,
však jaký je (skutečně!), nemáš páru,
představou luznou jsi jen pohlcen...

Probuď se, vyjdi ze vzdušného zámku,
ať růže trn ti ruku zkrvaví,
snad budeš někdy mít i na kahánku,
pro marnou lásku srdce bolavý...

Však budeš znát již, zač tenhle svět stojí,
nebudeš se jen sněním opájet,
kdo ze svých snů ven vyjíti se bojí,
nepozná zlo, však ani dobra květ...

jo_: Kdyby sem šly do komentíku vkládat obrázky, vložil bych ti sem jeden, kde jsou "Samé kočky, nahoře bez!"
Je fakt okouzlující a já nechápu, jak někdo přiměl tolik mňoukavých potvůrek pózovat společně pod tím keříkem...

jo_:
Because the night's mother of the new day,
witch can to start another, better life,
take me your hand and let's come on the way,
please, be my sun, my guide, my lovely wife!

jo_: Života poušť zná oázou se státi,
když umíš zrnka šancí prosívat,
bezpočet jich je, některé snad vrátí
nach tváři tvé, schopnost se usmívat...

Bláznivým někdy může se nám zdáti
tou či zas onou se cestou ubírat...
Stačí ten čas, co rychle se nám krátí,
je vskutku moudré směrem tím se dát?

Pochybnost bývá někdy špatný rádce,
občas je třeba umět riskovat,
sic samo lidstvo žilo by jen krátce,
moudré Já říká: nelze se jen bát!

Kdo nezkusil, ten sic nic nepokazí
(však také vše, když mine šanci svou!),
ať třeba blesk nás na té cestě srazí,
než nudně kráčet cestou bezpečnou...

Ano lekce jsou tvůrčí,pokud dokáží člověka formovat. Na nikoho špachtle nestačí,jinému prospěje hrubý brusný papír a diamanty se leští jemným pískem.Většinou jde o bolestné duchovní procesy.Úhel pohledu je ovšem volitelný.Souhlasím s básní a utíkat není kam.

iluze: někdy slov netřeba... děkuju...

Gorwor: ;-) díky

annaav: děkuju

iluze: děkuju... i když... upřímně asi bych možná v tomhle případě byla radši, kdybys nesouzněla... ;-) díky a přeju nám všem, ať už je jenom dobře...

veľmi sa mi páči, pekná báseň

Ani nevím, co k tomu říct..

Tep Tveho smichu, v tom tichu, cernocernem... dekuju za tuhle celou krásnou báseň .. akorat mi zni do meho rozpolozeni..

Trochu skřípe se mi zdá, ale celkově fajn :)

Pajalord: díky za zastavení...

zajímavé

oslov radek: díky i tobě, Radku