03.06.2012
55, muž, žatec
|
komentáře k dílům uživatele :
17.01.2013 - 15:14
3
rozdvojené srdce..nebo i rozdvojené hříchy ?...vlastně je to jedno...báseň je pěkná ...
16.01.2013 - 19:37
3
No... opravdu nemůžu říct, že by to byl úplně šálek mého poetického čaje, nicméně zase ani moc nevím, co bych vytkla. To, že mi to nesedí, jen můj subjektivní dojem, nejspíš kvůli ohranému tématu. Báseň pak působí jako nedokonale ohlodaná kost... něco tam je, na čem by se ještě dalo pochutnat, ale na některých místech si můžu již akorát vylámat zuby. :-))
To je hrůza, co jsem napsala, co? :-) Samozřejmě to nemyslím nijak špatně. Ono to doopravdy není špatné, jen pro mne to je ta kůstka, ačkoliv poeticky úplně v pořádku.
To je hrůza, co jsem napsala, co? :-) Samozřejmě to nemyslím nijak špatně. Ono to doopravdy není špatné, jen pro mne to je ta kůstka, ačkoliv poeticky úplně v pořádku.
13.01.2013 - 21:21
2
...jaké to překvapení:)) Poslední sloku možná propracovat lépe...jinak dobrý, líbí :)
11.01.2013 - 14:20
4
taron: máš pravdu je tam cosi co mě znova a znova přitahuje pochopit tu poetickou duši
11.01.2013 - 14:18
4
já nevím proč, ale mě se tvoje básně líbí... jakoby tam byla hloubka...taková ta, která nikoho nezajímá, protože vypadá jen obyčejně a normálně...ale já tam vidím neobyčejnost , nekomplikovanou jednoduchost, na nic si nehrát, nic nepředstírat - prostě berte, nebo nechte ležet -....a to je krásné a začínám si tě vážit :)
09.01.2013 - 20:50
4
Hmm ten začátek takový jiný než konec ... Ale zajímavé .. Jak říká taron má to něco do sebe :)
09.01.2013 - 18:03
2
traken: výměna písmenek doufám druhý řádek ničí:něčí jinak nevím
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)