Hledat něco uvnitř je asi chyba.Každá buňka vnímá vše svým povrchem.Vědci hledali uvnitř něco jako centrální mozek a nenašli To. Jsi konfrontací své energie s okolím. Buď jí dokážeš s druhými sdílet a zvětšovat a pak tvé tělo vyzařuje to světlo ven.(okno do duše) a nebo se bojíš svých obrovských možností a raději těmi zadními dvířky lezeš někam do sklípku utopit svůj potenciál.Ale duši na dně sklenice nehledej.Ahoj báseň má sílu.

Zaujala.

Dobré. K zamyšlení.

Moc se mi líbí závěrečné gradace tvých děl. Toto není výjimkou.

Vždy jde o zadek, nejdřív měníš polohy a nakonec změníš postoje.Srdce zůstávají pořád stejná jak ty na zdech tak ty v hrudi ,jen lidé často dořešily etapu vzájemného ovládání a nejlépe jako přátelé mohou se vyprovodit na rozcestí.

Neu: Super, je to tak :D

Bezva.

Mě se to líbí :-)

ráda jsem četla. Zaujalo

No, jde o to, ze na konci muzes souhlasit s vypravecem, Monikou anebo si muzes predstavit a domyslet cokoliv co chces. Prislo mi to minimalne podnetny a to me na poezii bavi a to v ni sam hledam

Zajímavé, až na ten konec....to mě překvapilo, u Tvých děl mám právě konce nejraději.

Tak tohle mi vehnalo slzy do očí. Jaká pravda.. :)

Pěkné zamyšlení, bohužel pravdivé, život tak rychle ubíhá...

Tohle se mi líbí.

Ayla: Děkuju, je mi ctí :-)

Je to tak přesně reálně konkrétně poetické. Dobré dílo. Líbí se mi tvůj styl.

To je pravda, díky slavku. I za přečtení

Opět - příběh s gradovaným koncem. Jen bych to dal spíš do úvah. Na dobrém obsahu to ale nic nemění.

:D
pokud ta webová holka není chlap...

:-):-):-)