Přešla mě chuť

Seděli jsme s Monikou
ve dřevěném altánu
v tureckém sedu na zemi.
Pod námi v malém rybníčku
plavali zlatí kapři
a my si objednávali rýži a kuře.
Nikde na celém ostrově
neměli, tak skvělou rýži.
Ani nevím, co s ní dělali, neumím to popsat,
ale byla prostě báječná.
Jedli jsme, povídali si,
bylo nám krásně.

Najednou proběhlo kolem
malé dítě a v ruce mělo vařečku oblepenou rýží.
Hned za ním vyrazila z kuchyně matka.
Chytla chlapce za ruku
a vařečka spadla mezi kapry,
kteří ji během vteřiny dokonale od rýže očistili.

Zasmál jsem se té taškařici
a otočil se na Moniku.
Nesmála se.
Vyčetla mi, že kdybych nebyl kretén,
mohli jsme jedno takové mít už dávno taky,
mohli jsme to být my, kdo loví
z rybníku vařečky
a kdybych nemyslel pořád jen
na sebe a na chlast
mohlo být všechno fajn.

Sakra,
ta mi tu rýži otrávila