Na jednu stranu je to logické, protože mrtvému muži již jeho orgány k ničemu nejsou, ale na druhou stranu mi to trochu evokuje otázku, jak moc si jich vážíš.

parádní ! :)

dobrý nápad

Milé, optimistické

Povedená :-)

Tomu říkám umění dávat ze sebe.
Pěkné.

Podle mě je to spíš popis pocitů, které v Tobě ta osoba vyvolává. Faktů je tam celkem málo, nicméně jako popis pocitů je to dobré. Z osob, které jsem kdy viděl, mi první odstavec nejvíc připomíná Artieho ze seriálu Daria ( http://www.dariawiki.org/wiki/index.php?title=Artie ), snad až na ten buldočí pohled.

Pokud jde o tu vnitřní krásu, ta podle mě není vidět, ale člověk ji vnímá vnitřně. Je to krása asociací, harmonie s vlastním nitrem a jistoty. Trefil jsem se, nebo jsem úplně vedle?

No teda,. Smekám. Až až to zakomponuješ do povídky...

výborná ! má skvělý, překvapivý a dynamický spád. .))

kvákání žabího sólisty :D

suprové

Aidlin: to je zcela vážně míněno, dá se to zpívat

Ten konec :-D ta závorka! :-D

líbí

V tom úryvku je ještě naznačeno, že tím, že Goethe nechal svoji postavu spáchat sebevraždu, jako by ji spáchal sám. To stojí také za úvahu. Literární tvorba, stejně jako jakýkoliv role-playing či herectví, představuje hru s identitami. Člověk vymýšlí, jak by jiné bytosti jednaly, a aby to vymyslel správně, musí se do nich více či méně vžít, přijmout v myšlenkách jejich identitu. Stát se milionářem, astronautem, bezdomovcem, překrásnou dívkou, podlým zlodějem, nesmrtelným elfem, trpaslíkem apod. Není to žádná tvůrčí nízkost, ale spíš nezbytnost. Když chci popsat věrohodné chování zloděje a nemám zrovna žádného po ruce, musím na chvilku uvažovat jako zloděj. Pochopitelně to nikdy nepůjde dokonale, vždy se do toho promítne i trocha mého vlastního uvažování, ale čím méně ho bude, tím lépe.

Zajímavé téma. Přiznám se, že někdy také do určité míry psaní používám jako "terapii", a nemyslím, že by to bylo nutně špatně, jen člověk nesmí zveřejnit tu první "hnusnou" verzi, která mu vyteče z mozku, a musí ji důkladně zpracovat, nechat uležet a později, za zcela jiné nálady, přečíst z pohledu čtenáře, přepracovat a dát si na tom záležet - shánět zdroje (např. na Wikipedii), opravovat logické chyby, nahrazovat horší formulace lepšími atd.

Vždyť sny jsou přesně taková terapie a některé z nich jsou opravdu pěkné, ale jen pro toho, kdo je sní, pro ostatní jsou to jen změti asociací. Přesto lze i těmto změtem obrazů vdechnout hodnotnou myšlenku a jednotnou formu a učinit je uměním, nebo se jimi alespoň inspirovat.

Jinak, psaní jako terapie určitě funguje. Ester Krejčí to dělá také, jen se svými výtvory obvykle moc nechlubí. (Často vypadají jako ten referát, který přednášela v epizodě Vánoční agitace.)

Pěkná :D

Vtipné, pobavilo mě to, zajímavý stroj. :-)

"Vrtochy, benefity a možnost kolektivního vyjednávání" - dobrý nápad.

Já jako bezdomovce považuji lidi, kteří trvale žijí bez střechy nad hlavou (nepočítám mosty a pod.) a nejsou to ani nějací tuláci, nebo něco v tom smyslu, kteři by záměrně žili pod širákem. Snad jsi mě pochopil. Ovšem každý si to můžeme vyložit jinak. Ačkoliv mě to většinoubaví dnes zjištovat jak je to z právního hlediska zjišťovat nebudu :)

Lasak: bohužel bezdomovci (a ti, které za ně považuju) je v dnešní době strašně široký pojem. Takže ani to nejde brát paušálně, i když je mi jasné, že mezi těmi démony ze smícháče bude asi dost feťáků a alkoholiků.