15.07.2012
54, muž
|
komentáře k dílům uživatele :
26.05.2014 - 10:54
16
Nějak mi víc k pocitům, které vyjadřuje tohle dílko jde název Bača:-),ale navozená představa je úžasná
25.05.2014 - 12:53
16
puero: Dík za upozornění na chybu a za to že vím, že jsem nevědomky napsal bukoliku. Ani jsem nevěděl, že takové slovo existuje (našel jsem si význam).
20.05.2014 - 01:22
8
...a uvědomili jste si všichni komentující, že se to moc nezměnilo? Tyto kultury byly, jsou a budou...i Keks pořád hrají...tedy ne, že bych je poslouchal... :-)
06.05.2014 - 22:08
8
Yana: Ta vexlanda mě rozesmála, to už dnaska málokdo zná. Dostal jsem školení před vstupem do světa "dospělých" na posledním pionýrským táboře: ne že budeš vexlák. Byla to sranda, jednomu kámošovi kupovala máma vexlácký oblečení, on to nechtěl nosit, chodil orvanej. Vexláci byli nositelé městské kultury, chodily moderně oblečení a navštěvovali diskotéky. Dostali název od skutečných vexláků, kteří nosili to nejlepší oblečení z tuzexu. Somráci byli venkovani, chodili na bigbítové tancovačky a jejich uniformou byly sepraný džíny a orvaná džíska. Svůj název získali z toho, že ze "středních" vrstev somrovali peníze na pivo.
Dík za připomenutí.
Dík za připomenutí.
06.05.2014 - 21:32
8
je to ta doba našeho mládí, já na tyhle tancovačky chodila málo, v té době jsem byla "vexlanda":-))), ale občas na chalupě a na chatě mě nekdo vzal na čaje, na zábavu, to jen ten kdo se nestyděl že mám lacláče, bílou košily, růžovou vestu a růžový šátek, v té době jsem si možná myslela jak jednoduchá je ta jejich zábava, možná jsem ve své jednoduchosti pohrdala těmi vesničany:-))), ó jak jsem se mýlila, to oni se uměli bavit, bez přetvářky, skoro bez peněz a bylo mi s nima tak lehce, ačkoli bych to nikdy nepřiznala, to jen ty příjemné, jednoduché a průzračné chvíle nikdy nevymažu z paměti, jejich hodnoty byli úplně jiné, ach jo, proč já tenkrát myslela že město a diskotéky jsou to nejvíce, takže to co ty jsi ocenil v mládí, to já pochopila až ve stáří, zajímavé
06.05.2014 - 11:12
8
taron: Hodně dobrej komentář. Máš pravdu, vím o lidech kteří z tohoto jednoduchého období nedokázali vyjít, nedokázali přijmout odpovědnost za svůj život, skončili závislí na alkoholu, drogách, odkázaní na pomoc společnosti. Na druhou stranu se z našich odpovědných složitých životů vytrácí jednoduchá spontánní radost. A taky stav sdílení, podobný třeba tomu z Kutné Hořy v Blues Cafe. To je to co sem měl na bigbeatových tancovačkách a folkových festivalech nejraděj.
06.05.2014 - 10:20
8
hm...jsem teda první, co reaguje a asi budu úplně mimo...nevím, ale ke konci se mi zdálo, že je to snad o tobě a tvé ženě...- nechci urážet...nebo tak nějak, naopak!
no, já tyto zábavy taky ještě znám a vím, že mladí lidé jsou tam jednodušší...vlastně všichni mladí jsou jednodušší...a svou složitost ( moudrost) se svým způsobem učí celý život. Smutné je jen to, že někteří mladí zůstanou jednodušší po celý život..a nehledají dál, nepátrají, jestli je ještě jiný smysl života, než jen hospůdka a hádky doma se "starou"...
generalizuji, není to o tobě...je to o jednoduchých mužích a jednoduchých ženách, kteří se nedokáží od jednoduchosti prostě odpoutat...
a ještě jedno...: já vlastně vždy tvrdím, že v jednoduchosti je krása, ale tadyk bych dodala, že jednoduchost chválím, ale jen v určitém životním období - spíše tom mladším, tam to docela i patří
jednoduchosti zdar!
no, já tyto zábavy taky ještě znám a vím, že mladí lidé jsou tam jednodušší...vlastně všichni mladí jsou jednodušší...a svou složitost ( moudrost) se svým způsobem učí celý život. Smutné je jen to, že někteří mladí zůstanou jednodušší po celý život..a nehledají dál, nepátrají, jestli je ještě jiný smysl života, než jen hospůdka a hádky doma se "starou"...
generalizuji, není to o tobě...je to o jednoduchých mužích a jednoduchých ženách, kteří se nedokáží od jednoduchosti prostě odpoutat...
a ještě jedno...: já vlastně vždy tvrdím, že v jednoduchosti je krása, ale tadyk bych dodala, že jednoduchost chválím, ale jen v určitém životním období - spíše tom mladším, tam to docela i patří
jednoduchosti zdar!
25.04.2014 - 15:28
7
Smutná realita první světové války, co promlouvá v jedněch z nejsmutnějších typů historických pramenů vůbec. My doma tyhle lístky z vojny nemáme. Máme pár fotek vojáků-rodinných příslušníků (praprastrýc z babiččiny strany byl císařský důstojník a praděda z matčiny strany taky, a jeho bratra rozsekala na cucky ruská bomba), ale zato máme doma milostné psaníčko, kde zve moji pratetu na rande místní učitel a ten jeho prvorepublikový Erbenovský slovník.... já bych s ním šel hned.
Rozhodně nevšední a zajímavý literární příspěvek na psancích, Pavle.
Rozhodně nevšední a zajímavý literární příspěvek na psancích, Pavle.
22.04.2014 - 15:06
16
puero: Děkuji za obsáhlý komentář. Nedávno mne napadlo, že na psancích řeknu o puerovi, že je ryzí intelektuál. Taky mne napadlo, že tady skupiny nenaplňují to kvůli čemu vznikly, že by kolem puera měla být skupina intelektuálů, kolem mne třeba skupina venkovanů z přesvědčení.
Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize píše, že to je jako by jste vstoupili do kouzelné zahrady (má na mysli spiritualitu), pak někde vyjdete dírou ven a za nic na světě tu díru nemůžete najít, aby jste mohli zpátky.
To je to zabloudění na cestě.
Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize píše, že to je jako by jste vstoupili do kouzelné zahrady (má na mysli spiritualitu), pak někde vyjdete dírou ven a za nic na světě tu díru nemůžete najít, aby jste mohli zpátky.
To je to zabloudění na cestě.
22.04.2014 - 13:11
16
Přemýšlels někdy hlouběji o bolesti? O tom, jak je pro vnímající tvory důležitá? A kolik druhů tělesných i netělesných bolestí člověk v životě zažije!! S tělesnými bolestmi je to jednodužší: zažiješ tu nejhorší a všechny ostatní jsou pak ve srovnání s ní nicotné a jejich bolest je tak zkompromitována a odsouzena jako nehodna prožívání. Ani bolest která trvá roky není bolestí po celou dobu, člověk ji přivykne a přestane vnímat. Ale bolesti netělesné, ty jsou mnohem horší. Smrt blízkého člověka, rozchod, nevěra, prohra, pokoření, ztráta důstojnosti, zklamání všeho druhu atd atd. Nejde je s ničím porovnávat, jsou pořád aktualizované a pokaždé v nových souvislostech. A pak je ještě jedna bolest, takový podivný filozofický fenomén, který postihuje jen určitý typ lidí: něco jako kosmický světobol. Ten stav, kdy si uvědomíš, že neseš na bedrech tisíce cizích křížů. Když máš strach o celou civilizaci o lidi, kteří by ti měli být lhostejni, ale z nějakého důvodu nejsou a kopou si vlastní hrob a podřezávají vlastní větev a tvá bolest tkví v bezmoci s tím něco udělat. Pak začneš v básních skuhrat a psát filozofické úvahy na téma Kam ten svět spěje apod.
Takže věřím, že ta část s bolestí, která nebolí, je bolestí metafyzickou a ne fyzickou. Bolest fyzická, když zabolí, člověka probudí a posílí.
Takže věřím, že ta část s bolestí, která nebolí, je bolestí metafyzickou a ne fyzickou. Bolest fyzická, když zabolí, člověka probudí a posílí.
22.04.2014 - 12:45
23
Jo, Splav jsem se taky naučil na zpaměť a taky bych ji chtěl potkati v lukách, kde je to Šrámkovoj vlání. Někdy začnu básničku slovy Trápím se trápím, pak to rozvedu, dopíšu a úvod vyškrtnu, prostě to použiju jako nakopnutí. Nakopnutí co zabírá. V devatenácti jsem byl po uši zamilovaný a básničky co jsem napsal se dají číst i dneska (některé). Myslím, že je fajn, že máš taky svůj ARCHIV starých věcí.
18.04.2014 - 10:00
18
Hehe. Zdařila metamorfóza. Napřed jsem si říkal, že ten chlap musí být pěkný kanec, páč vidím v ženském myšlení sexuální podtext. Evidentně to svádí jednu k monogamii a tu druhou k polygamii. Ale ono to tak být nemusí, vlastně jsou polygamní obě a tahle jejich nebohá oběť, to chlapisko je dávno bezzubým nástrojem, který se může už roky domnívat, že po něm holky nejedou, protože je všechny z jeho dosahu odstraní tahle potvora. Chudák malá.