Tom Cortés: Jakkoli je z tvého výkladu zřejmé, že autor se o cosi pokoušel a díky za toto podnětné doplnění, neboť já jsem o Jedové chýši skutečně nejspíše nikdy neslyšel, opravdu neznám historii každé pražské hospody, domnívám se, že zařadíš-li dílo mezi "pop", byť částečně, nemůžeš očekávat, že o něm kdokoli bude přemýšlet, dnes už určitě ne. Pak už můžeš jen doufat, že se takové dílo bude posluchači/čtenáři líbit na první dobrou a to já zkrátka nejsem. Nelíbí se mi popravdě ani teď, když už vím vše podstatné. Stále se domnívám, že by to chtělo přímočařejší příběh, možná i drsnější rytmus, když už to má pojednávat o nebezpečí. Přesto tedy přeji mnoho oddaných fanoušků a chápavějších čtenářů

:-D
odpusť, ale musím se smát... (pobavila mě diskuze v komentářích... ne dílo samotné)
polopatě si to vysvětlil... obvykle takové vysvětlování ukradne básni-písni naprosto vše... tím "vše" myslím to, co od takovýchto děl očekáváme. Po pravdě... každý očekáváme něco jiného a nemyslím si, že je to špatně... jen je těžké o tom diskutovat bez alespoň nepatrné špetky tolerance a především otevřené mysli... ale to ví každý, tak nač mlátit prázdnou slámu...
A tak je zvláštní, že po Tvém výkladu se mi dílo líbí ještě víc...

ukázka je super... líbí se mi melodie a to "fázování" textu (omlouvám se za laické výrazy)... jen u toho refrénu mi něco úplně nesedlo, jako by to chtělo ubrat to "rytmické pozadí"... Ty jsi hudebník, tak snad rozumíš, jak to myslím...

PS: Ráda jsem Tě zase četla. Komentáře a diskuze, do kterých se zapojíš, pokládám za velice podnětné a cenné.
Opatruj se
:-)

Pro kontext a další čtenáře:
Jedová chýše je, resp. byla, jednou z nejstarších hospod v Praze. Vznikla už někdy v 13. století a zanikla pravděpodobně před 2. světovou válkou. Původně byla známá jako krčma, kde se často přepadávalo a zabíjelo, později jako hospoda mediků od "Apolináře", na konci 19. století pak jako vykřičená hospoda s nevěstincem a za první republiky a mezi válkami jako hospoda pražské galerky.

Věřím, že ten příběh, i když převedený do současné doby, je tím jasnější, včetně některých použitých výrazů.

Trochublázen: Uf. Dobrá, tady ten dojem evidentně silně vychází z nepochopení. Nebo - protože jsi jistě chytrý - spíše z neochoty nad tím přemýšlet (na čemž ale rozhodně nese vinu i autor - tedy já).

Postupně:
- "v dáli" rozhodně nevnímám jako archaismus, ale nechme to, je to subjektivní.
- chýše tu není náhodou. Ostatně celá báseň se jmenuje "Jedová chýše" proto, že evokuje konkrétní podnik. Nevěřím, že jsi o Jedové chýši nikdy neslyšel, když se objevila v tolika literárních dílech a byla i oblíbenou destinací právě básníků.
- "kondolence a účet"... nerozumím proč je to rádoby vtipné nebo dokonce trapné? V kontextu celého příběhu to přeci dokresluje osobnost oné ženy.
- Popel padající na hlavu... popel, hlava... opravdu ti nepřipomíná nějaké rčení?
- Slunce zapadající v dáli neurčuje prostor, ale čas.
- Jedová chýše není byt, viz bod 2.
- "čáry a kouzla" tě úplně minulo. Jaké jsou to asi "čáry", když jimi osoba "krmí kapiláry"?
- Musím dodávat, co je to za dívku a proč mě barman lituje, nebo už je to jasné?

Víš, tohle je přesně důvod, proč jsem rezignoval na literární servery a téměř na ně nepřispívám. Místo aby to byla místa, kde člověk může čekat hlubší vzhled do děl, veškeré komentáře končí u líbí-nelíbí. Nebo jako v tomhle případě nechápu->nelíbí.
Většina autorů není ochotná věnovat čas těm místům, u kterých se zarazí, přitom to jsou právě ta místa, kde se v textu něco děje. O věnování času nějaké technice ani nemluvím, to už jsem vzdal dávno.
Krucinál lidi. Když vám nějaký obraz, metafora, kontext přijde "divný", máte se zamyslet, proč to tak je. Ono slavné školní "co tím chtěl básník říci". Nebo už jsme na to skutečně rezignovali a budeme číst jenom to, co na první dobrou pochopíme?

Pokud tu budeme shazovat ze stolu cokoliv, co v nás na první dobrou nerezonuje, pak to tu můžeme rovnou zavřít.

Prosím, nedělejme to.

Tom Cortés: Kritika je vždycky dojem. Jak jsem již uvedl, přestože úvod navnadí, už zvolený jazyk je zvláštní - zvláště v písni bych neviděl archaismy jako v dáli, chýše, když jindy se zde vyskytuje rovněž například novodobý barman. V textu se sice občas vyskytují zajímavá básnická spojení, např. "ústa si koupeš", většinou se ale spojení nedaří a vzniká tak jednou rádoby vtipné až trapné "kondolence a účet", jindy podivné o popelu padajícím na hlavu, to jsem nikdy neviděl. Nejsem si každopádně jistý, zda takto přeumělkované básnické prostředky se hodí do zvoleného žánru písně. Pokud jsem již dříve zmínil skákání v prostoru, tak jsme v ulici, poté se sluncem někde v dáli, pak se zase vracíme kamsi do jedové chýše, u níž tušíme, že je to byt v oné ulici, jenže "barman posílá účet" a tak je možné, že se osoba nachází v baru. Je osoba svlékaného s ní v baru, s ní v chýši, je v baru i chýši, či je snad bar onou chýší? Ztrácím se v tom. Také mi není jasné, proč je zde proklamováno, že na něj, nejspíše tedy přímo autora, neplatí čáry a kouzla a jindy se dozvídáme, že mu srdce sotva tluče či že by ho svlékla i pohledem. Mimochodem, pokud bych si kupříkladu měl myslet, že autor platil dívce nápoje a následně se s ní dostal i do chýše, odkud raději odešel, než aby se nechal svléknout, komu barman posílá kondolence? Jsou kondolence jen "originálním" rýmem ke slovu sklence, jak naznačoval i Homér? Lépe zůstat u pouhého dojmu... Jak říkám, jsem možná jen málo chápavý, ale zdá se mi to celé zmatené a hrozné. Nemáš zač

Tom Cortés: O tom žádná. Písnička je to "vlezlá", rádo se to poslouchá. Dobrá práce!

milancholik: Souhlasím, není nejlepší, ale v interpretaci to neskřípe zdaleka tolik jako na papíře. Z hlediska kontextu jsem tam lepší bohužel nenašel. :/

Trochublázen: "Je to hrozný" není kritika, ale dojem. Jsme na literárním serveru. Určitě to umíš i líp. Třeba slovy formulovat, CO ti na tom přijde hrozný. Co pak znamená, že skáče v prostoru?

Homér: Opět, co znamená, že "chci" být umělcem? Jsem studovaný textař. Dalo by se říct řemeslník, resp. "umělec" v tom původním slova smyslu - od slova "um". Pokud jde o černé roláky, dezolátní styl života, nonkomformitu a čtení "autentických" textů pro deset kamarádů, pak to rád přenechám někomu jinému. Tam, kde jsem teď, jsem docela rád. Textuju pro zajímavé projekty, živím se psaním, spolupracuju třeba i s českým Albatrosem... no a svojí hudební a básnickou tvorbu si píšu primárně tak, aby se líbila mně. Nějak v tom nevidím tu "snahu být umělcem". Ale možná jen nevím, jak definuješ umění nebo umělce.

Trochublázen: Já mám bohužel u tohoto autora ten problém, že je z toho až moc cítit ta snaha. Chce být umělcem, přitom je to jen umělý. Ale nechme ho. Nemá to cenu, kondolence, sklence, krematorium, opium.

Homér: Nevím, musí? Začal jsem si to číst ve stylu Hvězdáře od UDG, ale po prvních třech verších se mi báseň (hudební ukázku nehodnotím) líbí méně a méně. Navíc se podle mě přílišně skáče v prostoru, ale možná to všechno jen blbě chápu

Trochublázen: To je hate?

Kdyby celá ulice potemněla, možná by nebylo vidět, jak je to hrozný. Ale lampy na sloupech vzplály, takže to bohužel vidět je

Trochu mi tam skřípe rým v třetí sloce pouzdra x kouzla.
Text velmi povedený, hudba super!

Ginnare: Ayla: Zatím můžete poslouchat malou ukázku tu:
https://www.facebook.com/tomcortesmusic/videos/2550346145053809/

Ginnare: Ayla: Zahráno a nahráno už je, čekám jen na to, až mi kamarádka dodá solo na saxofon, abych to mohl pustit ven.

Působí melodicky. Zahraj a nahraj...

Doufám, že ji brzy uslyším.
Asi to dělají některá slova, ale víc než Pop-Folk mě ovanul takový bluesový vánek :-)

Zajímavé

IMHO by se děti nesmály při trhání hlav, ale nevím, už dlouho jsem nebyl na žádné poctivé české zabijačce

Líbí se mi ta opojná naivita.
Super!