![]() |
komentáře k dílům uživatele :
vanovaso: ojedinělý bylo myšleno spíš mou literární nečinností :) díky za komentář :)
neřekla bych že ojedinělý, kdokoli navštívil nemocnici /nebo je to věznice / - ostatně někdy to vyjde na stejno - křičí stejně... dobrý
Křičet se musí ;) Líbí se mi strohost, víc to ani nepotřebovalo. Žije to vlastní atmosférou
Nejlepší je to dostat ze sebe a nechat to plavat, já s tím taky často bojuju, je toho už tolik...ty dvě poslední strofy jsou perfektní, rázné a jasné! :)
prostějanek: No kdybych žil s někým takovým, jako popisuješ...asi bych byl rád, že je pryč...
Sucháč: jakto?
(ještě jsem zapomněla - brát s rezervou, pro poezii to musí být trochu větší drama než ve skutečnosti :D)
(ještě jsem zapomněla - brát s rezervou, pro poezii to musí být trochu větší drama než ve skutečnosti :D)
Má to spád, tak to nepůsobí jako ufňukaná básnička, myslím že je v tom i nadhled.
...cítím se jak ježek v kleci...
Pěkná metafora, že jsi občas nevěděla jak z toho ven.
...cítím se jak ježek v kleci...
Pěkná metafora, že jsi občas nevěděla jak z toho ven.
..cítím se
jak ježek v kleci..
... tak to někdy všici ... :-))
jak ježek v kleci..
... tak to někdy všici ... :-))
no nádhera anděli, setkávání s někým... kdo byl kdysi Někdo.
mám to stejně, až na to bušení srdce...protože...to mám pokaždé, asi to moc prožívám!:D;)
mám to stejně, až na to bušení srdce...protože...to mám pokaždé, asi to moc prožívám!:D;)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Osamělý Filosof [18], sabina.rove [17], barcalili [17], Blunt [16], dickerdd [14], Pučik [12], hrochmut [11], JosefK [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


