Tak to mě teda rozsekalo.
No dceři taky dlouho tvrdili, že to koleno je v pořádku. Celé roky nateklý a čupnout si to byl problém. Až se začala tlačit na povrch modřina za modřinou. Vojenská nemocnice a operace. A koleno zase funguje.

Kolem tebe vždy prošel jsem po špičkách,abych nešlápl do průseru. Včera chtěl jsem ti přát, ale tvůj příběh smazat slovy nedovedu.Co mohu ztratit,stejně přijde palba od naštvaného Jižana.Začal bych tím kolenem ,křen s kostivalem na něj vem. Mezi vzkazy uchýlím se nyní neboť jen zdrhnout problémy my činí.

"...když se pětatřicátníci cítí na sedmdesát..."
a co když se pětačtyřicátníci cítí na sedmdesát? Znamená to, že se cítí úplně stejně jako pětatřicátníci? Je jim teda pětatřicet?... to není úplně blbý...

když si hovíš jak semenáček v mechu...chia semínka a šňupat tmu. Slušný čtení, dík.

Já sama nevím, proč jsem to celé dočetla. Asi ta zmínka o Žihli, ta mě přitáhla. Mé první pracovní působiště. Inu, stačilo.

Těžká beznaděj. Vidím to dost podobně, všechny ty kurníky, polomy, trouchniviny a tak… Báseň jak vyšitá pro nedělní večerní chvilku poezie. Moc mě neuklidnila, což ale není výtka.

When the Day is Done.

Co mohu zjistit? dejme tomu jako bylinkář? Jinak dneska jsem po práci zaplul do rybníka.Topil jsem depku a pomohlo to cca po 3 hoď procházce.Drž se.

au

ale neviděla bych to až tak špatně ---

život si vždy cestu najde ...

Taky už pesimismus...
Ale dobrý souhrn všeho podělaného. Díky.

Tohle je pecka. Dekuju !

Ano! furt to jde...díky!

človiček: Protože se bojí toho, co je po smrti. Nic je pro ně nepředstavitelné.

není nad "dobrý" pracovní kolektiv

A To se lidé bojí umřít?Proč vlastně.

Dík všem...

moc pěkná :)

plytký začátek se pěkně rozvinul. Líbí :-)

Jo, dobrá.

Inu. U nás doma je raženo heslo Neděle je rokenrol. Čímž se myslí zalézt s kapelou pod zem do zkušebny a zapomenout, že je zítra pondělí. Výsledkem je mnou dozorované kvičení podsvinčat. S tvým podáním i jeho formou nelze než souhlasit.