![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Homér: Nemyslím příběhem (to je pohádka, to máš asi pravdu), ale slovy. Nevím proč.
casa.de.locos: A to jsem si ještě říkal, že je to až moc jasné. Mechanický pomeranč? Trošku drsnější pohádka, jak knížka, tak film, nic víc. Praskne mi hlava, protože nevím kolik procent měl včera ten tatratea, to prostě nepoznáš, dokud se nezeptáš, mám podezření na tu sedmdesátku. No a plíce? Přijde mi, že na dně už se mi hromadí těžká voda z atomový elektrárny. Jdu ještě radši spát.
nerozumím. možná prvním pár řádkum, ale pak se ztrácím v deliriu. připomíná mi mechanický pomeranč, jako všechny tvoje věci. (jen ten Bog tam není.)
ta první sloka je super! to ostatní mě tolik neoslovuje.. :)
Taková tvoje tradiční směs schízy a kocoviny, ale hodně zajímavá.
Ještě před dočtením třetího řádku mi hlavou proběhlo: Nenakláněj se z toho okna - tvá přeplněná hlava mohla by se utrhnout :-)
A mně se tohle líbí, dává mi prostor a vnímám hledání, ztráty, no snad za rohem všechno najdeme, ale sakra za kterým, kam a jak dál?
Těch rýmů je tam tolik, že se ztoho stává taková zvláštní rýmovačka, ve které by snad měl být humor, ale přitom to vtipné není.
Skvela. Nejlepsi od Tebe za posledni dobu.
/Neumim psat komentare, rekl by pojd a ja bych sla
/Neumim psat komentare, rekl by pojd a ja bych sla
Úplně cítím tu krutost rozchodu a zase nové lásky a neustálý kolotoč života..
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
targumures [17], Martin Dvořák [16], Minela [16], Eshak [15], Kakuzu [14], Lahváč [12], Filip [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


