tohle je prostě originál, čtenář se chytne a zase se ztratí a přemýšlí a pak si řekne, jo je to tam, tohle je prostě život a věří ti každou řádku, protože ten text vtáhne a nepustí je v něm láska, tápání, ironie, pesimismus, optimismus, je to často o ničem a o všem, jenom mě mrzí že neslyšim tu melodii :-D

casa.de.locos: Ta je moc intimní, přitom je to strašnej řev, musel bych to přezpívat.

Nahrávka bude?

Orionka: Nene, pro mě je to stoner rocková píseň, já to napsal, pak nazpíval po litru vína a nedal dokument uložit, tudíž je to přepsané z nahrávky. Díky moc za komentář...

Zajímavý, četla jsem několikrát. Ty obrazy jsou hrozně živý, ale zároveň (pro mě) trochu zmatený. A jako píseň mi to nezní, není to chyba v zařazení?

Jindruch: Každý nemůže porozumět otevírání víček u Ploníku, nevadí.

Amadeo´´: Dík, přitom je to taková blbůstka s trapným názvem. Zajímavé je, že tomu říkáš poezie. Ano, shazování mých primitivních nápadů, to je má specializace.

Tohle je hodně silná báseň… U tvé poezie mě naprosto dostává, jak vykreslíš krásnou myšlenku nebo obraz a hned vzápětí jej naprosto shodíš něčím, co nečekám. Pravda, někdy se to tak úplně nepovede, ale někdy to má neuvěřitelnou sílu, jako právě tady. A líbí se mi, že si ta báseň na nic nehraje, nepředává žádná moudra, není v ní ani kousek patosu a přesto život vystihuje přesně takový, jaký je...

určitě bys ze svého života tutuo básen mohl rozšířit ;)

Zamila se zase špatně vyspala...

klasické oprculum

Po dlouhé době zase něco komentuji a fakt nerad dávám negativní komentáře, ale mám li být upřímný, vůbec mě to neoslovilo...

Yana: Jednou jsem na brigádě řezal flexou kabely, z flexy se začlo kouřit, tak jsem jí odhodil, ta jela, mohl jsem mít nožku pěkně pocuchanou, nebo některý z kolegů, odjela dvěstě metrů daleko. Nebo jsme jednou jeli busem v Bolívii směrem k Chilské hranici, kola se zabořily do rozbahněné pouště, s babkama, i když žvejkaly koku jsme ho nevytlačili. Tak jsme žvýkali koku a čekali 10 hodin na pomoc, pozorovali štíry a bolivijští kluci chytali ještěrky. No ty kola našeho vztahu se né a né odlepit. Ať dělám, co dělám, vždycky se to dá nějak dokupy;-)

A proto pro všechno přesto stojí za to žít, dík

kmotrov: Dík, já se strašně mírním. Chtěl bych v básních rozebrat svět na kvarky a pak ho splácat zpátky. Zdravím z KRNAPU.

jo, ten konec je skvělý.

Jsi extrémně originální, je to tvůj styl. V té originalitě se mi tvé básně ztrácí a pak zas vyplouvají, buď sám ztrácíš vlákno v nutkání po originalitě, nebo jim místy nerozumím. Tahle patří pro mě k těm srozumitelnějším, takže chválím fantazii. A vůbec není od věci potěšit čtenáře jako jsem já (sice celkem neoriginální), ale za to velmi působivou pointou.

Amelie M.: Díky, jsou takové personální minitragédie. Foukat si může jak chce, když nikdo neodřízne kotvu.

jakoby ten začátek ani nebyl tvůj :) ale v tom konci tě poznávám.... zafoukal ti vítr do plachet.. líbí se mi (ten zbytek)

hezký, hezký. spíš tvrdý a ten konec: {|} c=====B se mi líbí nejvíc! to je jako rozseknutí básně hustý, já bych to napsal přímo, ale tys to hezky ukryl do smajlíků. super!