![]() |
![]() ![]() |
komentáře k dílům uživatele :


No teda ta ho oškubala ,no ale co, za každou slastnou hodinku musel dát jednu bodlinku .


človiček: Tak to si k té své bodlince asi budeš muset pořídit nějakou kamarádku, která s tebou bude dovádět v listí... :-)))


Ty se neztratíš! Taky doma mám jednu bodlinku. Před 15 lety říkala počkej chvilinku....Už? ne! Už!..ne!.......ne ,už ne.


človiček: puero: sokol a lípa: Děkuji všem za komentáře, spíše jsem čekal nějakou kritiku, tak mě těší, že se líbí...


Na první pohled to vypadá, že se lidstvo nedokáže z historie poučit, že se vrhá od omylu k omylu, protože je hloupé a naivní. Ale já si třeba myslím, že lidstvo navzdory staletím humanismu, je stále krvelačné a kruté a že si válku přeje. Proč by se jinak dál vyráběly zbraně (údajně na obranu, údajně mírové prostředky). Lidi chtějí válčit a zabíjet a umírat, posouvat hranice krutosti dál a dál. Nějaká praještěrní část mozku v lidech to chce. Když už to není válka a vraždění se trestá, tak aspoň v televizi a na webu. Dál se vedou imperiální války o území, náboženské války, ekonomické hybridní války. A matky dál pláčou, jak píšeš, a nejen matky, i sestry, manželky a nesezdané jak to nazvat.. partnerky,... dál se mrhá masem a člověk se ptá, k čemu je vlastně všechno to vzdělávání a výchova, když to v posledku málokoho zajímá.


Tohle takřka studuju a je to masakr na pokračování ty války. Vždycky se vymyslí nástroje jak tam lidi nahnat, správně zmotivovat a pak se tahá figurkami po velké šachovnici ve válečných štábech. Báseň skvělá.


Jo válka,přináší smute,bohatsví jejich strůjcům cose neúčastní


sokol a lípa: A ano, máš pravdu, doba je divná, až to nahání strach...


je divná doba, o válce ještě bude textů, tento je povedený
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)