Foukám

Je z toho cítit, co prožíváš, což je důležité, ale aby byl výsledek působivější a nešlo jen tuctové popisování pocitů, které zná asi každý, chtělo by to podle mě zahustit, vyhnout se opakování slov a myšlenek a místo klišé zkusit najít nějaké originálnější vyjádření. Myslím, že to tam někde je, chce to jen víc si s tím pohrát:)

Dandy: kytky sice za nic nemohou, ale v nevyhovujícím prostředí vždy umřou.

Psavec: momentálně vlastně ani nevím

Co je lehčí zachránit?

Po ránu tak smutně.
Kytky zanic nemohou.

Taky to je pro mě na hraně a možná i za hranou poezie, ale vyjádřeno je to dobře a výstižně.

Asi to nebude poezie ale líbí.

To známe.

Moc dobře to znám, trefný popis. Přeji co nejvíc vítězství, každý boj s tím, co popisuješ pak bude o to jednodušší.

Jo, moc hezké.

Zcela určitě to není báseň, ale na druhou stranu se tu asi nenajde nikdo, kdo by s tím nerezonoval. Strach je zdravej, jen se jím nenech ovlivnit

Ta mě opravdu zaujala. Popřemýšlel jsem si. Velmi sugestivně popsanej pocit. Jsem zvědavej na další.

Jsi jaká jsi.

Pěkné a upřímné. Samota je stav mysli a nejzajímavější typ samoty je ten uprostřed lidí. Jo a líbí se mi to uspořádání, taková napůl pravidelná struktura, napůl anglický park, ta pochybnost o vlastním místě mezi lidmi je cítit i z uspořádání slok, to básničce dodává na reálnosti.

Zajímavé

Libí.