Můra73: No, s těmi pocity je to dvojsečné. Tady mi například nevadí konstatování "tak osamělý", jednak proto, že vytváří zdání falešné skladební dvojice a tím nutí čtenáře se nad textem zamyslet, ale také proto, že je to jen prohloubení prvotního motivu samoty (bublající pramínek v prlběhu celé noci). Když jsem například četl Santóku, ani on se těmhle motivům nevyhýbal, ale nikdy je zároveň nestavěl na odiv. Haiku by mělo být stále postavené na pozorovnání v přítomném okamžiku. Z hlediska zenu je problém v tom, že ve chvíli, kdy splynu s pozorovaným, přestává existovat JÁ, které pozoruje, ale asi by nebylo fér chtít od každého básníka haiku, aby byl zároveň zenovým mistrem, takže by pak mohlo být v pořádku, že se do pozorování vnější věci prolne pozorování sebe sama. No nevím... :o)

I mně se tohle líbí!

První a poslední jsou v mém vnímaní formy nejpodařenější.

V poslední době si dělám revizi náhledu na otevřené pojmenování pocitů a dalších abstraktních výrazů v haiku. Znovu kvůli pročítám Chrám, kde ve výběru podobné pojmy nejsou úplně vzácné. Krása, skromnost, samota..., tady osamělost. Jak to, Pavle, vnímáš Ty?

Všechny mají zřetelné přesahy, krásné texty

snake_01: Mně taky mrzí, že mně lidi neodpovídají a s tím jsem se už naučil žít :) zopakuji, že tu nejsem od toho, abych to tu psal, protože pokud si to člověk sám nenajde a nepřebere, je mu to k ničemu, a jelikož vidím, jak velký zapálený haikista jsi...tak by ti to zopakování mohlo prospět :) s pravidly jsi začal ty, takže bys měl jasně vědět - o čem píši... Jen konstatuji fakta zde jako to, že mně se to nelíbí ;)

Morfeus: Mrzí mě, že jsem se na svou otázku nedočkal odpovědi. Co by tedy haiku mělo mít, jak prvky jsou povinné, totiž takové, bez kterých haiku nelze označit jako haiku. Nevyhýbej se, odpověz přímo.

snake_01: jeden jsem psal jinde, to platí i zde... Pokud jsi člověk, kterého to zajímá, tak jdi bod po bodu, co haiku by mělo mít a v těchto případech nemá(krom 5-7-5 8-8. Pokud jsi s tím spokojený, jak je to napsáno, pak samozřejmě nemůžeš cítit to, co já ;) já ti jen dal reakci, že mně se to nelíbí. Přesvědčovat o opaku nemá smysl. Vše je o tobě jako autorovi, co sem dáváš. Argument jako free form nebo česky je to jedno se mně vždy nelíbí. ;)

čest haikám eM.

Morfeus: Morfee, proč tolik emotivních metafor, vyjádři se věcně, co přesně se ti na textech nezdá a jaký klíčový prvek podle tebe chybí?

Za mě první ne, nejlepší je asi ta poslední, protože trošku dbá na zvukomalebnost.

snake_01: "Dokonalé haiku" snad jde? A ještě po překladu? Tady něco nehraje, obzvláště, když v samotném překladu chybí jeden z klíčových prvků přeci. Třeba v té druhé přiložené polovině je to děs. Možná v té poslední, kdybych zavřel i nos... Ale i tak za mě ne zcela povedené. Ať original nebo překlad.

Psavec: Po vzoru pana Límana platí rozvolnění formy pouze pro překlady...

Víš přece , že tu máme výraznou free-form školu a že její texty zařazujeme pravidelně do sborníku, to je ale především proto, že 5-7-5 není nejdůležitější pravidlo haiku a v případě dodržení ostatních pravidel je možné od něj občas ustoupit a přesto považovat text za dokonalé haiku.

Takže 5-7-5 už se nemusí dodržovat? To je jisté ulehčení.

Karpatský: Já jsem hlavně rád, že tady je možnost řadit díla do sbírek, mnohem lépe se v nich pak vyznám i já osobně - a navíc vzniká přehledný celek i pro čtenáře. U těch překladů a teorie haiku mi to přijde hodně důležité.

Karpatský: Mně se stín borovice taky hodně líbil, trochu jsem bojoval s tím, jak to vyjádřit stručně a přitom jasně - a jsem rád, že se to povedlo.

absolútny top pre mňa stín borovice

vďaka za preklady haiku, je príjemné mať možnosť ich čítať

Tohle se mi líbí.

Krásně meditativní...pro mě nádherně návodný text pro chvíli ticha.

gajda: Díky za komentář. Je pravda, že po formální stránce se mi Majakovskij často líbil a je možné, že část jeho experimentu s tvarem jednotlivých slok si nesu v sobě. Ne snad, že bych na to myslel při psaní téhle básně, spíš jde o to, že mi při čtení jeho textů utkvělo v mysli, že je možné s tvarem slok různě experimentovat - a té tendence jsem si pak všímal i u jiných.

Pokud jde o odpověď na tvou otázku, tak většinou využívám odsazení k tomu, abych buď sloku nějak tvaroval, nebo abych dal najevo, že má přijít delší pomlka nebo prostor k zamyšlení.
Tady je to, myslím, obojí, jednak sloky tak nějak imitují proměnlivost mraku a jednak odsazení naznačuje delší pomlku mezi úvodním a následujícími verši, jako kdyby první verš byl vstupní obraz a následující dva jeho rozpracováním.

Jo, to je povedené