Jo, líbí se mi ...

LadyLoba: Díky moc. Je mi jasné že tahle říkanka není pro každého protože ne každý ví jak vypadá krásný, lesklý, blyštivý slepičinec. Přesto je to slepičinec. V této říkance má proto ta první sloka opodstatnění, jako alegorie. A taky pro zasmání. Díky...

Ta druhá část se mi líbí víc

LadyLoba: Díky za porozumění a krásná slova. Přiznávám se že v tom co píši se často vciťuji v určité situace a pocity, není to až tak osobní a aktuální. Ale samozřejmě, vždy v tom nějaký vlastní zážitek či vzpomínka obsažena je. Díky...

Miňko: každý kdo alespoň jednou prošel očistcem závislosti ze zamilovanosti se v dílku najde, ale pravdou je, že nikoho nemůžeme mít ... můžeme mít jen hezké společné chvíle ... Truchlení má své místo jako déšť... Ale Slunce svítí dál a přeji všem ať zvednou se a jdou dál ...

oslov radek: Yana: Psavec: Díky..

Tohle chápu dokonale, příjemné čtení

Libí.

Výstižné.

Miňko: Ani ne, promiň. Tentokrát sedí rýmy, ale vázne smysl. Proč "v nebe", a ne "v nebi"? (Já vím, že kvůli rýmu, ale smysl to nedává.)

Hanulka: Díky moc.

Miňko : to je nádherná báseň, plná metafor a krásných obrazů. Báseň krásně vyjadřuje, jak může chybět milovaná osoba. Povedla se ti moc.

Orionka: Díky za konstruktivní podnět. Měla jsi pravdu, opravil jsem. Lepší?

Hezky plyne, i když člověk tak nějak tuší, kam, a pointa opravdu nepřekvapí, ale to neva. Co mi naopak vadí, je ten špatný rým na konci (nevrátí/bez kvítí). Ten závěrečný rým musí být ze všech nejdokonalejší, aby všechno zaklaplo – můj názor.

LadyLoba: Ano, samozřejmě máš pravdu. Vždycky se najde někdo kdo nepochopí ani naprosto jasné sdělení, nebo jej pochopí jinak popřípadě nepochopí nikdy nic...

Dandy: Díky...

Miňko: nesouhlasím ... Dílo je dílo a vypuštěné už žije vlastním životem ... A kolik lidí tolik interpretací ... Můžeš se jeden snažit sebevíc, vždy se najde někdo kdo pochopí tvé dílo jinak a po svém ...

Pěkné.

Orionka: To je mi líto, pokud to není srozumitelné, je to samozřejmě moje chyba. Protože každé dílo by mělo být srozumitelné. Pokud není, svědčí to o autorově neschopnosti sdělit - co tím chtěl básník říci. (Dělám si srandu, básník nejsem a nikdy nebudu). Ale rozhodně to není míněno jako obecné naopak je to velmi intimní. Jako intimní vyznání člověku u kterého obdivuji jeho čistotu duše a citu, jako obdiv, úctu k milovanému. Na každý pád díky za impuls, musím se více zamýšlet nad srozumitelností svých sdělení. Vážím si konstruktivní kritiky která jako jediná posouvá někam...

V té spoustě silných slov jsem se nějak ztratila. Možná je to až moc obecné, takže se nemám čeho chytit. Nebo mi nepasuje to bludiště a zároveň prostota citu.