Kam kráčíš? Jeden by řekl, že v mládí jsou nové začátky cestami za novými cíly, ale ve stáří nové začátky možná jen iluzemi, které nikam nevedou. Snad je to jen otázka pohledu - tedy, to kam kráčíš není možná tak významné, jako to, kam se můžeš vrátit.

(básnička milá. K zamyšlení)

Cestička k domovu.

koiška : moc ti děkuji, jak si to skvostně a krásně vyjádřila k této básni

Věřím, že ta cesta je ta pravá a že splnila tvá očekávání a ta domů, ta je nejkrásnější.

Miňko: Mezičas je povětšinou pohoda, ale stejnak to tu nikdo nepřežije. Nikdo, ani Arnold Rimmer.

Homér : to zní dost pochmurně. Pokud se cítíš sklíčeně, prosím, aby sis uvědomil, že v životě jsou vždy nové cesty, nové začátky a možnosti, které třeba ještě nevidíš. Jestli tě něco tíží, tak tohle nepiš, díky !!

Homér: To je jistě mimo jakoukoli pochybnost. Jde jen o to, co člověk udělá s tím mezičasem...

Hanulka: Díky moc...

Kráčíš ke smrti, nikam jinam to nevede, sorry.

Miňko : slova malují cestu plnou světla, hvězdného prachu a proměnlivosti času. Působí jako introspektivní odraz putování životem se zatáčkami, výšinami i chvílemi nejistoty, ale vždy s nadějí, že nás cesta zavede zpět domů. Líbí a díky !

koiška: Díky, ale na zálety se poety raději neptej. Neprozradí...

Yana: Díky za nahlédnutí..

A tak ptám se poety jaké to má zálety , na půlnočním nebi bývá plno hvězd a tak potom zbývá k obloze se vznést....

Líbí se mi tvá báseň.

Je to super! Je to taková živá báseň ;-)

Hanulka: Užívám si vždy rád hraní s rozpustilou, milou paní...

Miňko : Kdo si hraje, nezlobí, svět mu radost ozdobí. Kdo si hraje, ten se směje, radost kolem sebe rozeseje.

Psavec: Hraji si rád...

LadyLoba: Mnohé...

Povedený kousek, jsi hračička.

Mám dotaz: Co se o tobě šprochá?