Žák Pepíček by pravil, že nové začátky jsou ovlivněny hlavně tím, jak moc nás bolí nohy. A věk, věk s tím nemá co do činění, je to jen neúprosně narůstající mínusové skóre.
A Smrt? Brzy uvidím, třeba je i něco po ní ..... ?

koiška: Dandy: puero: Yana: Psavec: Díky za návštěvu. Homér má samozřejmě pravdu. Ale automobilka Renault má svůj slogan "cesta je cíl" Domnívám se že to platí nejenom pro vozy Renault...

Tam kam všichni, Homér má pravdu.

Jistě správným směrem ;-) hezká básnička k zamyšlení a kráčíme dál rozhodně v mládí i ve stáří, je to úplně jedno, na věku totiž při té cestě nezáleží. Vždy je totiž kam, je jen na nás kudy a jak.

Kam kráčíš? Jeden by řekl, že v mládí jsou nové začátky cestami za novými cíly, ale ve stáří nové začátky možná jen iluzemi, které nikam nevedou. Snad je to jen otázka pohledu - tedy, to kam kráčíš není možná tak významné, jako to, kam se můžeš vrátit.

(básnička milá. K zamyšlení)

Cestička k domovu.

koiška : moc ti děkuji, jak si to skvostně a krásně vyjádřila k této básni

Věřím, že ta cesta je ta pravá a že splnila tvá očekávání a ta domů, ta je nejkrásnější.

Miňko: Mezičas je povětšinou pohoda, ale stejnak to tu nikdo nepřežije. Nikdo, ani Arnold Rimmer.

Homér : to zní dost pochmurně. Pokud se cítíš sklíčeně, prosím, aby sis uvědomil, že v životě jsou vždy nové cesty, nové začátky a možnosti, které třeba ještě nevidíš. Jestli tě něco tíží, tak tohle nepiš, díky !!

Homér: To je jistě mimo jakoukoli pochybnost. Jde jen o to, co člověk udělá s tím mezičasem...

Hanulka: Díky moc...

Kráčíš ke smrti, nikam jinam to nevede, sorry.

Miňko : slova malují cestu plnou světla, hvězdného prachu a proměnlivosti času. Působí jako introspektivní odraz putování životem se zatáčkami, výšinami i chvílemi nejistoty, ale vždy s nadějí, že nás cesta zavede zpět domů. Líbí a díky !

koiška: Díky, ale na zálety se poety raději neptej. Neprozradí...

Yana: Díky za nahlédnutí..

A tak ptám se poety jaké to má zálety , na půlnočním nebi bývá plno hvězd a tak potom zbývá k obloze se vznést....

Líbí se mi tvá báseň.

Je to super! Je to taková živá báseň ;-)

Hanulka: Užívám si vždy rád hraní s rozpustilou, milou paní...

Miňko : Kdo si hraje, nezlobí, svět mu radost ozdobí. Kdo si hraje, ten se směje, radost kolem sebe rozeseje.