Vždy jde o zadek, nejdřív měníš polohy a nakonec změníš postoje.Srdce zůstávají pořád stejná jak ty na zdech tak ty v hrudi ,jen lidé často dořešily etapu vzájemného ovládání a nejlépe jako přátelé mohou se vyprovodit na rozcestí.
Evokovals ve mně tím zajímavým dílkem vzpomínku na úžasnou povídku Arthura C. Clarka Devět miliard jmen božích. Doporučuji i těm, co nejsou příznivci sci-fi.